49 C 192/2021-30 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou – doplněnou k výzvě soudu – domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 2.057 Kč s úroky z prodlení z částky 2.057 Kč za dobu od 17. 8. 2019 do 29. 1. 2021. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalobce se žalovaným uzavřeli pojistnou smlouvu (pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla), v této smlouvě si sjednali půlroční pojistné v částce 2.893 Kč, žalovaný žalobci neuhradil pojistné za období 10. 5. 2019 – 16. 8. 2019, celkem v částce 1.457 Kč. Vyjma tohoto pojistného se žalobce domáhal zaplacení 600 Kč jako„ nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného“. K výzvě soudu upřesnil, že se jedná o dva poplatky ve výši 300 Kč, jejichž výše vychází ze Sazebníku vybraných poplatků za vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, marně. Žalovaný se – ač k tomu soudem vyzván – k žalobě nevyjádřil. Za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.): Žalobce a žalovaný dne 10. 5. 2018 uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] jíž se mj. žalovaný zavázal platit žalobci půlroční pojistné v částce 2.893 Kč. Žalovaný nezaplatil žalobci sjednané pojistné za období 10. 5. 2019 – 16. 8. 2019. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, žalovaný však žalobci nezaplatil ničeho. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový právní vztah uzavřením pojistné smlouvy podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V pojistné smlouvě si účastníci sjednali mj. povinnost žalovaného zaplatit žalobci sjednané pojistné (půlročně v částce 2.893 Kč). Za této situace soud dospěl k závěru, že žaloba je v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení dlužného pojistného v částce 1.457 Kč za období od 10. 5. 2019 – 16. 8. 2019, důvodná, a v této části jí také vyhověl. Rovněž vyhověl žalobě v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 1.457 Kč za období od 17. 8. 2019 do 29. 1. 2021, neboť (mj.) v tomto období žalovaný skutečně v prodlení se zaplacením dlužného pojistného byl a nárok žalobce v tomto směru je dán ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.). Naopak soud neshledal důvodnou žalobu v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 600 Kč (resp. dvakrát 300 Kč) jako poplatků za upomínky, jež měly být podle tvrzení žalobce žalovanému zasílány, spolu s úroky z prodlení z těchto částek za dobu od 17. 8. 2019 do 29. 1. 2021. Nárok na zaplacení těchto částek žalobce opíral o ustanovení svých Všeobecných pojistných podmínek. Pojistná smlouva, kterou spolu uzavřeli žalobce a žalovaný, je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou (srov. ustanovení § 419, § 1810 an. o. z.). Všeobecné obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách obecně mají sloužit zejména k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Nesmějí však sloužit k tomu, aby do nich – v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě - skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých lze předpokládat, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka či ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Z těchto důvodů tedy soud žalobu v části, v níž se domáhal žalobce zaplacení částky, jež je svým charakterem smluvní pokutou – bez ohledu na její označení (jako„ poplatků za upomínky“), na niž ovšem žalobci měl vzniknout nárok podle ustanovení obsaženého ve všeobecných pojistných podmínkách žalobce, nikoli podle smluvního ujednání účastníků řízení, zamítl. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroků z prodlení z částky 17. srpna 2019 do 29. ledna 2021 Kč, soud žalobu zamítl, neboť žalobci na zaplacení částky 600 Kč podle právního názoru soudu nevznikl nárok, a žalovaný se proto neoctl v prodlení s jejím zaplacením. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci. V řízení vznikly náklady pouze žalobci a ten byl úspěšný v rozsahu 71 %, žalovaný byl úspěšný do 29 %, tzn. rozdíl je 42 % Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 500 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za dva úkony právní služby po 200 Kč a jeden právní úkon po 100 Kč, dále paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 168 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., tj. celkem 1.368 Kč. Jak shora uvedeno, rozdíl v úspěchu ve věci byl 42 %, proto soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto rozsahu, tj. v celkové částce 575 Kč. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 575 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).