51 C 145/2021-55 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 11.10.2021 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 19 704 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 23.12.2019 uzavřela společnost [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 704 Kč, do 19.1.2020. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani následně na dluh nic neuhradil, předchůdce žalobce proto pohledávku žalovaného postoupil na žalobce, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.3.2021. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasíláno dopisem ze dne 3.4.2021, téhož dne byla žalovanému zasílána také předžalobní upomínka. 2. Usnesením ze dne 7.12.2021, č.j. 51 C 145/2021-44, byl žalobce vyzván k doplnění žaloby, zejména k upřesnění, jakým způsobem došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.3.2021, jakým způsobem bylo žalovanému zasíláno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínka, a dále jakým způsobem byla ověřována úvěruschopnost žalovaného. Usnesení bylo doručeno do datové schránky právního zástupce žalobce dne 13.12.2021, avšak na výzvu nebylo ve lhůtě ani doposud nijak reagováno. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4 Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 21.12.2019 prostřednictvím komunikace na dálku k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 704 Kč, do 19.1.2020. 6. Z potvrzení o platbě ze dne 23.12.2019 bylo zjištěno, že dne 23.12.2019 poskytla společnost [právnická osoba], částku 10 000 Kč, na účet č. [bankovní účet], kdy dle sdělení banky se jedná o účet žalovaného. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.3.2021 včetně sezamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, existovala vůle postoupit soubor pohledávek, mezi nimiž byla uvedena i pohledávka žalovaného. Smlouva je podepsána pouze jednatelem společnosti [právnická osoba], jednatelem žalobce podepsána není. 8. Dle ust. § 103 o.s.ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 9. Dle ust. § 1740 odst. 1 obč. zák., osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. 10. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že nejsou splněny podmínky řízení a žalobě tak nelze vyhovět. 11. Jak bylo z provedeného dokazování zjištěno, mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena o úvěru, na základě které měla společnost [právnická osoba], poskytnou žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 704 Kč, do dne 19.1.2020. Z provedeného dokazování je zřejmé, že předchůdce žalobce splnil svou povinnost, když žalovanému úvěr poskytnul, kdy však žalovaný dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradil. Dle tvrzení žalobce mělo následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.3.2021 dojít k postoupení pohledávky žalovaného na žalobce, z čehož tak žalobce odvozoval svou aktivní věcnou legitimaci. Z provedeného dokazování však nemá soud za prokázáno, že by k řádnému postoupení pohledávky došlo, kdy smlouva je podepsána pouze jednou ze smluvních stran. Aby došlo k řádnému uzavření smlouvy, je třeba podpisu obou smluvních stran, což v tomto případě nenastalo. Žalobce byl navíc vyzván k upřesnění, jakým způsobem došlo k postoupení pohledávky, avšak na tuto výzvu nijak nereagoval. Soud má tedy za to, že pohledávka žalovaného na žalobce nepřešla. 12. Soud shrnuje, že u žalobce nebyla shledána aktivní věcná legitimace, která je jednou z podmínek řízení. V tomto případě se věcnou legitimací v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva, kdy věcnou legitimaci má ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde a kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž v řízení jde. Nedostatek věcné legitimace je v takovém případě tedy důvodem k zamítnutí žaloby, nikoli k zastavení řízení, neboť nedostatek aktivní věcné legitimace žalobců nelze pokládat za nedostatek podmínek řízení ve smyslu ust. § 104 o.s.ř. S ohledem na tuto skutečnost tak soudu nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout. 13. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že účastníky o nedostatku aktivní věcné legitimace již nepoučoval, neboť jak judikoval také Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2034/14 ze dne 25.11.2014, poučovací povinnost soudu má své hranice, kdy poučení soudu nesmí zasahovat do hmotného práva, neboť by jinak porušil princip rovnosti účastníků. Smyslem poučení v souladu s ust. § 118a o.s.ř. je, aby účastníkovi nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, aniž by byl poučen, že taková břemena má. Poučení, o tom, kdo je podle hmotného práva ve věci aktivně (či pasivně) legitimován proto překračuje hranice poučovací povinnosti ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě byl procesně úspěšný žalovaný, který by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku II. uvedeno.