55 C 135/2022-40 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 22. 5. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 1.405 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 168/1999 Sb. příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce se žalobou domáhá tohoto příspěvku po žalované jakožto vlastníku motorového vozidla, [registrační značka], které bylo v období od 14. 1. 2020 do 30. 1. 2020 provozováno bez pojištění odpovědnosti. Dlužná částka sestává ze základu příspěvku ve výši 1.105 Kč a z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) dlužnou částku v celkové výši 1.405 Kč žalobci dosud neuhradila. 2. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Žalovaná byla od 14. 8. 2018 do 3. 8. 2022 zapsána jako vlastník a provozovatel vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], se zdvihovým objemem 1.896 cm³ (dále jen jako„ předmětné vozidlo“). Předmětné vozidlo bylo v centrálním registru vozidel evidováno jako provozované. V období od 14. 1. 2020 do 30. 1. 2020 (tj. 17 dnů) nebylo k předmětnému vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy pojistná smlouva [číslo] uzavřená se [právnická osoba], a.s. zanikla dne 13. 1. 2020 a pojistná smlouva [číslo] se [právnická osoba], a.s. byla uzavřena s účinností od 31. 1. 2020. Dne 9. 7. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě příspěvku do garančního fondu v celkové výši 1.405 Kč do 60 dnů ode dne doručení. Žalovaná byla o úhradu příspěvku upomínána dopisy žalobce ze dne 14. 10. 2020 a ze dne 26. 11. 2020. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky dále vyzvána i dopisem zástupkyně žalobce ze dne 8. 3. 2022. 5. Podle ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno (odst. 1). Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (odst. 3). Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (odst. 4). Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (odst. 5). 6. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. Dle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. V řízení bylo prokázáno, že v žalobou sledovaném období, tj. od 14. 1. 2020 do 30. 1. 2020, byla žalovaná vlastníkem předmětného vozidla; že předmětné vozidlo bylo v centrálním registru vozidel evidováno jako provozované; a že k němu v tomto období nebylo uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidel. Žalovanou tak ve smyslu ustanovení § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stíhá povinnost zaplatit žalobci stanovený příspěvek ve výši 1.105 Kč (tj. 65 Kč x 17 dnů) za porušení povinnosti, tedy provozování předmětného vozidla bez pojištění odpovědnosti za jeho provoz, jakož i povinnost nahradit žalobci náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by dlužnou částku žalobci zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku v celkové výši 1.405 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak povinna zaplatit žalobci i požadovaný úrok z prodlení. 9. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání – žaloba ze dne 22. 5. 2022) v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; částku ve výši 189 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a konečně náhradu soudního poplatku v celkové výši 1.000 Kč (400 Kč + 600 Kč), neboť žalobci může být při rozhodování o náhradě nákladů řízení přiznána i náhrada soudního poplatku, který dosud nezaplatil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 674/2001 ze dne 15. 5. 2002). 11. Celkově tak žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 2.089 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupkyně žalobce (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.). 12. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanoveními § 2 odst. 1 písm. a), § 4 odst. 1 písm. j) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen jako „zákon o soudních poplatcích“), podle nichž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku soudních poplatků. Řízení v projednávané věci bylo zahájeno na základě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalobce za tento návrh uhradil soudní poplatek ve výši 400 Kč (Položka 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků). Soud platební rozkaz nevydal a dle Položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků soud v tomto případě doměří žalobci poplatek do výše Položky 1 Sazebníku soudních poplatků. Doplatek doměřeného soudního poplatku je přitom splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 93 Co 56/2013 ze dne 7. 2. 2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 48/2014). S ohledem na právě uvedené tak byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků) tímto rozsudkem.