62 C 104/2021-248 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 5. 2021 se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná 3) není dědičkou ze závěti sepsané dne 22. 11. 2017, po [jméno] [příjmení], narozeném [datum], zemřelém dne [datum], naposledy bytem [ulice a číslo] [obec] (dále jen„ zůstavitel“). K podání žaloby byla žalobkyně spolu se žalovanou 1) a žalovanou 2) odkázána usnesením soudního komisaře ze dne 11. 3. 2021, č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně uvedla, že holografní závěť datovaná 22. 11. 2017 nebyla sepsána a podepsána vlastní rukou zůstavitele, neboť podpis uvedený na závěti neodpovídá podpisu zůstavitele na starších listinách a rukopis závěti se v podstatných znacích odlišuje od rukopisu zůstavitele, jak byl žalobkyni znám. Nadto je závěť neurčitá co do vymezení majetku, který má být předmětem dědění podle této závěti, když pisatel užil slov:„ zdědila veškerý náš společný majetek“. Podle žalobkyně není zřejmé, zda pisatel závěti měl na mysli společný majetek spadající do společného jmění manželů či majetek v podílovém spoluvlastnictví. Formulace„ náš společný majetek“ nasvědčuje, že by se snad mělo jednat o závěť společnou. Z těchto důvodů je podle žalobkyně závěť potřeba hodnotit jako neplatnou. Žalobkyně upozorňuje rovněž na to, že sepsání takové závěti by nemělo žádnou logiku. Pokud by zůstavitel skutečně měl v úmyslu odkázat žalované 3) společný majetek, nejeví se logickým, aby následně po dvou letech (26. 11. 2019) uzavřel smlouvu o zúžení společného jmění manželů. 2. Žalobkyně poukázala rovněž na své dobré vztahy se zůstavitelem, který se se žalobkyní i jejími dcerami pravidelně stýkal. Podle žalobkyně zůstavitel neměl žádný důvod pro omezení jejího dědického práva. Otázku uspořádání jeho majetkových vztahů se žalovanou 3) se žalobkyní nikdy neřešil, a proto bylo zjištění o existenci závěti pro žalobkyni překvapením. 3. Žalovaná 1), žalovaná 2) i žalovaná 3) shodně navrhly, aby žaloba byla zamítnuta, neboť předmětná závěť ze dne 22. 11. 2017 je platnou závětí, kterou vlastní rukou sepsal a podepsal zůstavitel. Ostatně žalovaná 3) byla u sepisu závěti přítomna, protože v daném okamžiku sama sepisovala vlastní závěť s obdobným obsahem. Námitku neplatnosti závěti pro neurčitost označily žalované shodně jako nedůvodnou. Zůstaviteli nic nebránilo pořídit závětí o majetku ve společném jmění manželů stejně jako o majetku v podílovém spoluvlastnictví. Použitá formulace nasvědčuje o úmyslu zůstavitele pořídit o veškerém majetku. V jednání zůstavitele, který měl nejprve pořídit o svém majetku zahrnujícím i majetek ve společném jmění manželů závětí, a pak uzavřít smlouvu o zúžení společného jmění manželů, neshledávají žalované žádný logický rozpor, když i po uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů existoval„ společný“ majetek, který byl předmětem dědění. Žalovaná 3) dále uvedla, že omezení práv žalobkyně k majetku zůstavitele bylo zůstavitelovým dlouhodobým přáním. 4. Podle ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních, v platném znění (dále jen„ z. ř. s.“), v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určil lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce. 5. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 2. 4. 2021, byla žalobkyně společně se žalovanou 1) a žalovanou 2) odkázány k podání žaloby proti žalované 3) na určení, že žalovaná 3) není dědičkou ze závěti ze dne 22. 11. 2017 po zůstaviteli, k čemuž jim byla stanovena lhůta dvou měsíců od právní moci usnesení. 6. Žaloba doručená soudu dne 12. 5. 2021 byla podána včas. 7. Jelikož k podání žaloby přistoupila pouze žalobkyně, je nezbytné, aby žalovaná 1) a žalovaná 2), byť odkázané dědičky, vystupovaly v tomto řízení na straně žalované. Rozhodnutí soudu v předmětném řízení se totiž projeví v poměrech všech účastníků pozůstalostního řízení, proto je nutná účast všech účastníků pozůstalostního řízení v předmětném řízení (k tomu srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4240/2011 nebo rozsudku ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 30 Cdo 2537/2003, oba dostupné na [webová adresa]). 8. Soud provedl dokazování listinami, znaleckým posudkem a účastnickou výpovědí žalované 1) a žalované 2). Provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování ve věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. 9. Žalobkyně zpochybnila pravost závěti, listiny označené„ podklady k jednání“ a ručně psaných poznámek zůstavitele založených na č. l. 31 a 33 spisu. Pravost ani pravdivost ostatních listinných důkazů nebyla ze strany účastníků zpochybňována. 10. [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], naposledy bytem [adresa žalované], zemřel podle úmrtního listu vystaveného Úřadem městské části města Brno, [obec] – [část obce], dne [datum]. Pohřeb vypravila manželka zůstavitele – žalovaná 3). 11. Předmětná závěť je rukou psaná listina datovaná [datum], opatřená podpisem„ [jméno] [příjmení]“. V textu závěti je uvedeno, že pisatel ustanovuje, aby v případě jeho smrti veškerý„ náš společný majetek“ zdědila [celé jméno žalované] – žalovaná 3). 12. Smlouvou o manželském majetkovém režimu spočívajícím v režimu zúžení společného jmění manželů, sepsanou dne [datum], formou notářského zápisu [číslo], sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou, upravil zůstavitel a žalovaná 3) svůj manželský majetkový režim. 13. Smlouvou sepsanou formou notářského zápisu [anonymizováno] [číslo], dne 9. 4. 2021, notářkou [jméno] [příjmení], darovala žalovaná 3) žalované 1) a žalované 2) nemovité věci výslovně uvedené v této smlouvě, kterou byla současně zřízena osobní služebnost doživotního bezúplatného užívání a zákaz zcizení a zatížených ve smlouvě vyjmenovaných nemovitých věcí. 14. Přípisem ze dne 19. 3. 2021 žalovaná 3) v reakci na předchozí výzvu žalobkyně k vydání nemovitých věcí do pozůstalostního řízení uvedla, že dotčené nemovité věci do společného jmění manželů ke dni smrtí zůstavitele nespadaly. 15. Přípisem ze dne 8. 4. 2021 adresovaným žalované 3) žalobkyně namítla neplatnost smlouvy o vypořádání společného jmění manželů, jakož závěti zůstavitele, na což žalovaná 3) přípisem ze dne 21. 4. 2021 reagovala odmítavě. 16. Z kupní smlouvy založené na č. l. 5 spisu ani e-mailové komunikace (č. l. 76-81 spisu) soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro posouzení dané věci, stejně jako z listiny označené„ podklady pro jednání dne 12. 12. 2013 ve 14 h.“ (č. l. 31) a listiny rukou nadepsané„ [jméno]“ (č. l. 55) spisu. Z hlediska zjištění skutkového stavu je tedy bez významu, že žalobkyně zpochybnila pravost obou posledně jmenovaných listin. 17. Ze znaleckého posudku [číslo] zpracovaného dne 30. 4. 2021 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], znalkyní v oboru školství a kultura, odvětví psychologie, specializace grafologie, soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí dané věci, respektive zjištění skutkového stavu, neboť, přestože posudek obsahuje znaleckou doložku ve smyslu ustanovení § 127a o. s. ř., není z hlediska posouzení pravosti závěti využitelný, protože specializací uvedené znalkyně není písmoznalectví. Předložený posudek proto není dostatečným odborným podkladem pro posouzení otázky pravosti závěti, respektive otázky, zda závěť byla sepsána a podepsána vlastní rukou zůstavitele. 18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zpochybnila pravost závěti ze dne 22. 11. 2017, podrobil soud tuto listinu znaleckému zkoumání z oboru písmoznalectví. 19. [celé jméno znalce], znalec z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, vyslovil ve svém posudku [číslo] zpracovaném dne 10. 4. 2022, závěr, že pisatelem textu závěti ze dne 22. 11. 2017 byl zůstavitel a podpis napsaný pod textem závěti je pravým podpisem zůstavitele s tím, že závěry zkoumání pravosti sporného podpisu a identifikace zůstavitele jako pisatele sporného textu formuloval jako kategorické, tedy nejpřesnější na stupnici závěrů znaleckých posudků užívaných v písmoznalecké praxi. 20. Při své výpovědi před soudem znalec na svých závěrech setrval. Obšírně a podrobně osvětlil a popsal, z čeho při znaleckém zkoumání vycházel, a jak postupoval. Srovnávací materiál, který měl znalec k dispozici, byl podle něj vyhovující a dostatečný pro znalecké zkoumání, byť nebyl zcela ideální. Podle znalce bylo mezi textem závěti a srovnávacím materiálem nalezeno více shodných než neshodných znaků, stejně jako mezi srovnávacími podpisy a podpisem na závěti. 21. Žalovaná 1) a žalovaná 2) shodně vypověděly, že se jim zůstavitel svěřil s úmyslem sepsat závěť ve prospěch žalované 3), matky žalov