62 C 273/2021-25 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení je žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, neboť žalovaný cestoval níže uvedeného dne vozidlem žalobce bez platné jízdenky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud, vycházeje z předložených listin, zjistil, že žalovaný se dne 10. 12. 2020 v 16:03 hod. na výzvu kontrolora dopravce neprokázal platným jízdním dokladem. Jednalo se o jízdu linky č. 12. Žalovaný byl vyzván, aby jízdné a přirážku k jízdnému zaplatil dopravci. Výše přirážky k jízdnému byla stanovena ve Smluvních přepravních podmínkách a činí 1 500 Kč. Výše jízdného dle ceníku činila částku 25 Kč O provedené přepravní kontrole byl na místě sepsán zápis. Žalovaný tento zápis osobně podepsal. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2550 a § 2578 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) a § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, v platném znění, ustanovení § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (pro autobusy) a § 7 odst. 6 a § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní přepravu, Smluvní přepravní podmínky Integrovaného dopravního systému [územní celek], včetně Tarifu Integrovaného dopravního systému [územní celek], a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi dopravcem a žalovaným vznikl závazkový vztah konkludentním uzavřením smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. o. z. Žalovaný porušil svoji povinnost plynoucí ze shora citovaných zákonných ustanovení, když při přepravě v dopravním prostředku nepředložil pověřenému pracovníkovi dopravce platný jízdní doklad, tedy jízdenku označenou řádně v označovači ani průkazku s platným kupónem. Žalovaný je proto povinen v souladu se Smluvními přepravními podmínkami dopravce platnými v době přestupku, a dále v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními zaplatit žalobkyni jízdné a požadovanou přirážku k jízdnému. Právo žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. a jeho výše odpovídá nař. vl. č. 351/2013 Sb. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které činí 1 489 Kč Náklady řízení sestávají z těchto částek: - 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, - 600 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) ve výši 200 Kč za úkon určené podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“), - 300 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za 3 režijní paušály po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), - 189 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.