62 C 79/2022-62 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 2. 2022, doplněnou podáním ze dne 23. 5. 2022, domáhala zaplacení 50.197,08 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne 22. 1. 2015 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 50.000 Kč k úvěrovému účtu [číslo]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 11,88 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami splatnými 17. dne daného kalendářního měsíce. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupila ke dni 30. 11. 2021, kdy se dluh žalovaného stal v celém rozsahu splatným. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 200.979,04 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil 193.486,52 Kč. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 50.197,08 Kč a příslušenství. Dne 10. 12. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě žádosti žalovaného [číslo] ze dne 22. 1. 2015 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným téhož dne uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr formou úvěrového rámce ve výši 20.000 Kč, přičemž maximální úvěrový rámec činil 150.000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky vždy k 17. dni v kalendářním měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč. Roční úroková sazba činila 22,68 % ročně. Žalovaný dne 22. 1. 2015 čerpal úvěr bezhotovostním převodem na účet zprostředkovatele úvěru (HP [právnická osoba]). V průběhu trvání úvěrové smlouvy žalovaný čerpal finanční prostředky v celkové výši 200.979,04 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil částku 193.486,52 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením pravidelných splátek, právní předchůdce žalobkyně proto dopisem ze dne 25. 10. 2021 od úvěrové smlouvy s účinností ke dni 30. 11. 2021 odstoupil. 5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný uvedl, že žije v nájmu, je rozvedený a nemá vyživovací povinnost vůči žádným dětem. Příjem žalovaného činil 15.500 Kč, náklady na bydlení měly představovat 4.000 Kč. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni; žalovaný byl o postoupení pohledávky zpraven přípisem ze dne 21. 12. 2021. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 1. 2022 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu. 8. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 12. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 13. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze žádosti o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházel z příjmu, který uvedl žalovaný, aniž by jakkoliv ověřil, zda žalovaný tvrzeného příjmu skutečně dosahuje. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobkyně ověřit si alespoň výši mzdy žalovaného (předložením pracovní smlouvy, mzdového výměru, výplatních pásek, výpisu z bankovního účtu apod.), a pokud se právní předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalovaného o měsíčním příjmu ve výši 15.500 Kč, aniž se zajímal o jeho zdroj, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že právní předchůdce žalobkyně se zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl (náklady na bydlení), neověřoval, zejména pak neověřoval, zda má či nemá povinnost splácet další dluhy a jaké jsou jeho další výdaje. 14. Právní předchůdce žalobkyně tedy nepostupoval při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 15. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). 16. Soud proto uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. jí bylo postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný čerpal celkem 200.979,04 Kč, na svůj dluh uhradil 193.486,52 Kč, žalobkyně má proto právo na vrácení poskytnutého plnění ve výši 7.492,52 Kč. 17. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat dopis ze dne 25. 10. 2021, kterým byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 30. 11. 2021. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 1. 12. 2021 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. 18. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl. 19. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, n