62 C 9/2022-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 16.460 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“) provozoval v období od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020 a dále pak v období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020 vozidlo r.z. [anonymizováno], jehož je vlastníkem, bez uzavřeného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Denní sazba příspěvku pro období bez pojištění vozidla žalovaného podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., činí 65 Kč; výše zákonného příspěvku za období od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020, tj. 123 dnů, kdy žalovaný neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, činí 7.995 Kč, a za období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020, tj. 121 dnů, činí výše příspěvku 7.865 Kč. Žalobkyně dále požaduje poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za období od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020 a dále taktéž 300 Kč za období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) 4. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 28. 8. 2020 vyplývá, že žalovaný byl jako vlastník a provozovatel vyzván k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo r.z. [anonymizováno] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm³ do 2500 cm³ za dobu od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020 ve výši 7.995 Kč. Žalovaný byl další výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 29. 10. 2020 vyzván k úhradě příspěvku ve výši 7.865 Kč za totožné vozidlo za dobu od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020 a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč. Přípisem ze dne 9. 12. 2020 byl žalovaný vyzýván k zaplacení příspěvku za období od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020 a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, přípisem ze dne 11. 2. 2021 byl žalobce vyzván k zaplacení příspěvku za období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020 a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč. K zaplacení byl žalovaný vyzván taktéž v rámci předžalobní upomínky ze dne 26. 5. 2021 a 9. 6. 2021. 5. Podle § 4 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 6. Podle ustanovení § 4 odst. 3 a 4 zákona č. 168/1999 Sb. se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 7. Žalovaný byl jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla povinen uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tuto povinnost však nesplnil. V období od 1. 10. 2019 do 31. 5. 2020, kdy nebylo předmětné vozidlo pojištěno a kdy byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, tj. za dobu celkem 244 dnů, při denní sazbě 65 Kč za vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm³ do 2500 cm³ podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., činí dluh na pojistném 15.860 Kč. Žalobkyni náleží rovněž náklady na uplatnění pohledávky, avšak pouze ve výši 300 Kč. Žalobkyně je oprávněna vymáhat příspěvek za porušení povinnosti uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a za takové vymáhání inkasovat náhradu nákladů. 8. Pokud však žalobkyně bez zřejmých důvodů rozdělila jedno nepřetržité období, kdy žalovaný provozoval své vozidlo, aniž by k němu sjednal pojištění, a domáhá se dvojí náhrady nákladů spojených s vymáháním příspěvku, nelze její postup považovat za hospodárný a oboje náklady za účelně vynaložené. Takový postup se jeví směřovat spíše k zajištění zisku z vymáhání než k vymožení samotné pohledávky. Žalobkyni nic nebránilo již ve výzvě ze dne 9. 12. 2020 uplatnit nárok vůči žalovanému za celé období od 1. 10. 2019 do 31. 5. 2020, nikoli pouze za jeho část od 1. 10. 2019 do 31. 1. 2020. 9. Soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil výrokem I. žalované uhradit základ příspěvku (15.860 Kč), náklady na jeho uplatnění a vymáhání za výzvu ze dne 9. 12. 2020 (300 Kč), tj. celkem 16.140 Kč, a to včetně příslušenství - úroku z prodlení z částky 7.995 Kč a z částky 7.865 Kč (podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku). 10. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě má žalobkyně podle poměru úspěchu a neúspěchu právo na 96,4 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí, podání žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky. [číslo] Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. o. s. ř.) ve výši 252 Kč. Takto vyčíslené náklady činí 2.252 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal právo na náhradu 96,4 % nákladů řízení ve výši 2.171 Kč. 12. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.