63 C 108/2022-17 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 15.2.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.590 Kč s příslušenstvím jakožto úhradu nezaplacených televizních poplatků za období měsíce února roku 2019 do měsíce listopadu roku 2021. 2. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 20.1.2022 bylo zjištěno, že žalovaný přihlásil televizní přijímač v měsíci březnu roku 2013. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení bylo zjištěno, že žalovanému je vykazován nedoplatek za měsíce únor roku 2019 až listopad roku 2021, vždy po 135 Kč za každý z uvedených měsíců, celkem tedy ve výši 4.590 Kč (34 x 135 = 4.590). 4. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 1.350 Kč jako úhradu televizního poplatku podle ustanovení § 3 odst. 1, § 6, § 7 odst. 1, 2, zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (34 x 135 = 4.590). Žalovaný v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal, že by byl dostál své povinnosti a zaplatil žalobkyni dlužnou částku ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Protože žalovaný nezaplatil požadované částky včas, ocitl se s plněním svého peněžitého závazku v prodlení a žalobkyně má podle ustanovení § 1970 obč. z. právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto bylo žalobě vyhověno i ohledně požadovaného příslušenství. 5. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, má tedy podle ustanovení § 142 odst. 1 věty první o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně spočívají v úhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, úhradě 2 úkonů právní pomoci advokáta po 200 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, podání žaloby), a v úhradě 2 paušálních částek po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí 600 Kč ( (2 x 200) + (2 x 100) = 600) a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 126 Kč. V součtu pak odměna advokáta činí 726- Kč. Náklady vynaložené žalobkyní činí 1.126 Kč (400 + 726 = 1.126) a tyto je žalovaný povinen podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně.