63 C 143/2021-16 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 30.3.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5.617 Kč s úrokem z prodlení ve výši 165,22 Kč a následně ve výši 8,25% z částky 4.000 Kč od 31.3.2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 14.9.2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4.000 Kč na účet č. [bankovní účet] oproti závazku žalovaného vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 885 Kč nejpozději dne 28.9.2020. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaný úvěr nesplatil a proto žalobkyně požaduje nejen zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 4.000 Kč, ale i poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 885 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 4.000 Kč od 29.9.2020 do 30.3.2021 v celkové výši 732 Kč a úroku z prodlení z částky 4.000 Kč. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že je datována dnem 14.9.2020 a žalobkyně coby úvěrující se zavázala poskytnout úvěrovanému – žalovanému – úvěr ve výši 4.000 Kč oproti závazku žalovaného poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 885 Kč uhradit do 14 dnů od jeho poskytnutí. Smlouva je podepsána zástupcem úvěrujícího, podpis žalovaného na listině chybí. 3. Dle potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 22.2.2021 byla dne 14.9.2020 odepsána částka 4.000 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet] s uvedenou zprávou pro příjemce„ úvěr dle smlouvy [číslo] [webová adresa]“. 4. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] ze dne 1.8.2019 vedeného [právnická osoba] [příjmení] a.s. za období od 9.7.2019 do 31.7.2019 bylo zjištěno, že je adresován žalovanému a dle tohoto byl počáteční zůstatek na účtu 0 kč, bylo na něj připsáno 615 Kč, odepsáno 642 Kč a konečný zůstatek byl vykazován ve výši minus 27,20 Kč. 5. V řízení byl dále proveden důkaz listinou označenou„ [anonymizována dvě slova]: [rok] [číslo] 09:08:55“. Z jejího obsahu však soud nezjistil žádné, pro rozhodnutí sporu podstatné skutečnosti. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že tvrzení obsažená v žalobě nebyla z důkazů navržených žalobkyní prokázána. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalované. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. 7. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně poskytla žalovanému částku 4.000 Kč, a to formou zaslání této částky na bankovní účet vedený skutečně ve prospěch žalovaného. K tomuto tvrzení žalobkyně jako důkaz označila úvěrovou smlouvu, potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady a kopii výpisu bankovního účtu. Úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalovaného, není z ní tedy možno dovodit, že žalovaný měl vůli takovou smlouvu uzavřít, z žádného z předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaný se smlouvou souhlasil, není možno mít za prokázáno, že jednající osobou byl skutečně žalovaný, neboť kopie občanského průkazu, zaslaná sms ani e-mail jednoznačně neprokazuje, kdo sms či e-mail odeslal, příp. kým byla poskytnuta kopie občanského průkazu. Tvrzení žalobkyně ohledně poskytnutí peněžních prostředků žalovanému nebylo prokázáno ani předloženým výpisem z účtu, neboť tento se vztahoval k období od 9.7.2019 do 31.7.2019 a úvěr měl být poskytnut až 14.9.2020. Z uvedených důkazů tedy nebylo možno dovodit, komu skutečně měla být zaslána částka 4.000 Kč, a zda byla předmětná částka na účet adresáta skutečně připsána, případně že by tímto adresátem byl žalovaný. 8. Soud proto dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena jakákoli smlouva, na základě které by vznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni žalobou požadovanou částku a nebylo ani prokázáno, že by ve prospěch žalovaného byla poukázána částka 4.000 Kč, jak tvrdí žalobkyně a že by žalovanému vznikla povinnost tuto částku žalobkyni vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by byla žalobkyně poskytla žalovanému jakoukoli peněžní částku, nebylo možno ani dovodit povinnost žalovaného zaplatit žalobkyní požadovanou částku a proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v souvislosti s projednávanou žalobou žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.