63 C 220/2021-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 25.5.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 65.215 Kč s 10% úrokem z prodlení z částky 51.730 Kč od 3.6.2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 13.5.2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla dne 17.5.2019 vyplacena žalobci zápůjčka ve výši 38.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 58.049 Kč a administrativním poplatkem ve výši 27.000 Kč v 59 měsíčních splátkách po 2.051 Kč a 60. splátce ve výši 2.040 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 24.6.2019. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaný příslušné splátky řádně nesplácel a ke dni 22.12.2019 se stala splatnou celá pohledávka ve výši 65.215 Kč skládající se z nesplacené jistiny ve výši 38.000 Kč, neuhrazených úroků ve výši 9.830 Kč, poplatků za správu zápůjčky ve výši 3.150 Kč, úroků z prodlení od 22.12.2019 do 2.6.2020 ve výši 2.317,74 Kč, smluvní pokuty dle článku 9 smlouvy a čl. 13 obchodních podmínek ve výši 2.787 Kč, smluvní pokuty dle článku 11 smlouvy a čl. 13 obchodních podmínek ve výši 8.380,26 Kč a náhrady za upomínky a poštovné ve výši 750 Kč. Žalobkyně proto požaduje nejen zaplacení částky 65.215 Kč, ale i úroků z prodlení z částky 51.730 Kč (nesplacené jistiny ve výši 38.000 Kč, neuhrazených úroků ve výši 9.830 Kč, poplatků za správu zápůjčky ve výši 3.150 Kč a náhrady za upomínky a poštovné ve výši 750 Kč) od 3.6.2020 do zaplacení. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 13.5.2019 mezi žalovaným a žalobkyní, a v této se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému„ spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky“ ve výši 38.000 Kč oproti závazku žalovaného vrátit žalobkyni celkem 123.049 Kč (tedy poskytnutou částku spolu s 45% úrokem a měsíčním administrativním poplatkem ve výši„ 60 x 450,00“), v pravidelných 60 měsíčních splátkách, tak, že 1.až 59. splátka činí 2.051 Kč, 60. splátka pak 2.040 Kč a všechny jsou splatné k 24. dni v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 24.6.2019 a poslední 24.5.2024. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z obsahu výplatní pásky předložené žalovaným, dle které činila hrubá mzda žalovaného za měsíc březen roku 2019 26.492 Kč, a výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného společností [anonymizováno] v období od 13.2.2019 do 13.5.2019, který v uvedeném období vykazoval kredit ve výši 244.490,26 Kč a debet ve výši 251.917,70 Kč. 3. Z výpisu z účtu [číslo] vedeného bankovním domem [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] (tedy účet uvedený žalovaným coby účet vážící se k jeho osobě, jak je zřejmé ze smlouvy o zápůjčce) byla dne 17.5.2019 zaslána částka ve výši 38.000 Kč. 4. Z výzvy k úhradě dlužných splátek ze dne 7.11.2019 a z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 22.12.2019 bylo zjištěno, že jsou adresováno žalovanému, kterému bylo tímto sděleno, že s ohledem na jeho prodlení s úhradou pohledávek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce je celá zbývající dlužná částka ve výši 54.059 Kč splatná ke dni 13.1.2020 (sestávající z jistiny ve výši 38.000 Kč,„ úrokových částí splátek“ ve výši 9.830 Kč, dlužných administrativních poplatků ve výši 3.150 Kč, zákonného úroku do zesplatnění ve výši 282,30 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 2.797 Kč). 5. Po provedeném dokazování a po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, coby právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je od 3.8.2011 i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, uzavřela s žalovaným dne 13.5.2019 smlouvu o zápůjčce podle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru,ve znění zákona č. 307/2018 Sb. (dále jen„ ZoSÚ“), přičemž žalobkyně smlouvu uzavírala coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel (§ 419 o.z.). Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru byly žalovanému přenechány peněžní prostředky ve výši 38.000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s 45% úrokem a měsíčním administrativním poplatkem ve výši„ 60 x 450 Kč v dohodnutých 60 měsíčních splátkách. Mezi účastníky tedy bylo dohodnuto, že za půjčení finanční částky 38.000 Kč uhradí žalovaný úplatu jednak ve formě 45% úroků z poskytnuté částky a jednak ve formě poplatků ve výši dalších 71 % z poskytnuté částky 38.000 Kč (60 x 450 = 27.000; 27.000 činí 71% z 38.000), celkem se žalovaný zavázal vrátit poskytnutou finanční částku a k ní dalších 85.049 Kč, což je 224% z poskytnuté částky. Pro porušení smluvních povinností žalovaným byl úvěr ke dni 22.12.2019 zesplatněn a žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení celé pohledávky ve výši 54.059,30 Kč, tvořené jistinou ve výši 38.000 Kč, úrokem ve výši 9.830 Kč, administrativními poplatky ve výši 3.150 Kč, úrokem do zesplatnění ve výši 282,30 Kč a smluvní pokutou ve výši 2.797 Kč, jak je zřejmé z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 22.12.2019. 6. Podle ustanovení § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). 7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění zákona č. 96/2022 Sb. (ve znění účinném od 29.5.2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Jak bylo uvedeno shora, v ustanovení § 86 ZoSÚ byla poskytovateli úvěru - v daném případě žalobkyni – stanovena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při tomto posouzení je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, tak, aby bylo možno zjistit, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Spotřebitelský úvěr pak bude poskytnut, dospěje-li poskytovatel po náležitém posouzení k závěru, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně posoudila na základě žalovaným předložené výplatní pásky za měsíc březen roku 2019, výpisu z účtu vedeného společností [anonymizováno] v období od 13.2.2019 do 13.5.2019 a ověřením, zda je žalovaný veden v registru centrální evidence exekucí a insolvenčním rejstříku – to s negativním výsledkem. Žalobkyně si dostatečně neověřila si, jaké má žalovaný při zjištěném příjmu výdaje a z jakých položek se skládá celkový obrat na bankovním účtu vedeném pro žalovaného. Z výpisu z účtu přitom bylo možné zjistit, že žalovaný je zatížen i dalšími nebankovními úvěry. Soud má za to, že postup žalobkyně stran posuzování schopnosti splácet spotřebitelský úvěr žalovaným nelze považovat za dostatečný a nebylo prokázáno, že by žalobkyně výši příjmu žalovaného ověřovala způsobem, který by vylučoval důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet, zda je splacení dluhu reálné a zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 21) a proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená účastníky je neplatná. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou z důvodů uvedených shora, nezabýval se dále již o