63 C 257/2021-14 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou soudu dne 19.4.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.832,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% od 28.6.2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] byla dne 28.5.2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 4.700 Kč oproti závazku žalované vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5.132,87 Kč nejpozději dne 27.6.2019. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaná úvěr nesplatila a proto žalobkyně, na níž byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.3.2021, požaduje nejen zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 4.700 Kč, ale i poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5.132,87 Kč a úroku z prodlení z částky 9.832,87 Kč. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že je datována dnem 28.5.2019 a společnost [právnická osoba] coby úvěrující se zavázala poskytnout klientovi – žalované – úvěr ve výši 4.700 Kč oproti závazku klienta poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši„ 1.960,37 Kč (po slevě) / 5.132,87Kč (před slevou)“ uhradit do 27.6.2019 Smlouva je podepsána zástupcem úvěrujícího, podpis žalované na listině chybí. Dle potvrzení o platbě ze dne 9.11.2020 vyhotoveného společností [právnická osoba], byla dne 28.5.2019 odeslána částka 4.700 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet] s uvedenou zprávou pro příjemce„ Zapujcka [anonymizováno]“. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.3.2021, uzavřenou mezi uvedenou společností na straně postupitele a žalobkyní na straně postupníka postoupena žalobkyni, což bylo žalované sdělováno dopisem ze dne 2.2.2021, daným k poštovní přepravě dne 2.2.2021, jak bylo zjištěno z podacího lístku č. [anonymizováno]. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že tvrzení obsažená v žalobě nebyla z důkazů navržených žalobkyní prokázána. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalované. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. Z provedených důkazů není zřejmé, zda strany platně uzavřely smlouvu o úvěru, na kterou je odkazováno v listině označené„ smlouva o úvěru č. [anonymizováno]. Vzhledem k chybějícímu podpisu žalované pod textem shora uvedené smlouvy či jinak vyjádřené vůli žalované uzavřít smlouvu, není ani prokázáno, že žalovaná měla vůli s žalobkyní takovou smlouvu uzavřít. Nadto, i kdyby bylo v řízení uzavření smlouvy prokázáno, nebylo dle názoru soudu prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně ověřila úvěruschopnost žalované dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. V řízení nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně ohledně poskytnutí peněžních prostředků žalované. Tato skutečnost z předloženého potvrzení o platbě nevyplývá, neboť z něj není možno dovodit, že účet, na který byla částka 4.700 Kč zaslána, je účtem vedeným ve prospěch žalované. Protože nebylo prokázáno, že mezi žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní a žalovanou vznikl závazek, na základě kterého by žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni požadovaných 4.700 Kč, příp. by byla povinna zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a úroky z prodlení, a nebylo ani prokázáno, že částka 4.700 Kč byla poukázána na účet, ke kterému má žalovaná dispoziční právo, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v souvislosti s projednávanou žalobou žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.