63 C 53/2021-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 29.11.2019 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.975 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 6.975 Kč ročně od 2.4.2017 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 2.3.2017 uzavřena smlouva o zápůjčce (refinancování půjčky) s tím, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 14.12.2016 byly žalobkyní žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč oproti závazku žalovaného uhradit poskytnutý úvěr včetně poplatku ve výši 975 Kč. Žalovaný však své peněžní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni 29.11.2019 činila pohledávka žalobkyně za žalovaným celkem 6.975 Kč, (byla složena z dlužné jistiny ve výši 6.000 Kč a dlužných poplatků ve výši 975 Kč), dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 3.000 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2.500 Kč. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 14.12.2016 mezi žalovaným a žalobkyní, která se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový a bezhotovostní úvěr v celkové výši 6.000 Kč poskytnutý na účet žalovaného č. [bankovní účet] do 2 pracovních dnů ode dne účinnosti smlouvy oproti závazku žalovaného vrátit úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.950 Kč nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru (čl. I smlouvy). Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že je datována dnem 2.3.2017, sepsána mezi žalovaným a žalobkyní, která se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 6.975 Kč oproti závazku žalovaného vrátit zápůjčku společně s poplatkem bezhotovostním převodem na účet žalobkyně (čl. I, bod 1.1 smlouvy) a dále se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 975 Kč (čl. I bod 1.3. smlouvy), to vše do 1.4.2017 (čl. I bod 1.4. smlouvy) s tím, že žalovaný uhradil veškeré své dluhy ze smlouvy o zápůjčce ze dne 14.12.2016 výjimkou jistiny a pohledávka žalovaného na vyplacení jistiny zápůjčky se tímto započítává proti pohledávce žalobkyně na zaplacení jistiny ze smlouvy o zápůjčce ze dne 14.12.2016, která tímto zaniká v plném rozsahu (čl. III smlouvy). Z upomínek ze dne 8.4.2017, 15.4.2017, 22.4.2017, 1.5.2017 a 16.5.2017 bylo zjištěno, že jsou adresovány žalovanému, který byl žalobkyní opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě dlužných částek specifikovaných v té které upomínce. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že tvrzení obsažená v žalobě nebyla z důkazů navržených žalobkyní prokázána. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalovaného. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žaloba byla projednatelná, nebylo tedy možno postupovat podle § 43 o.s.ř. a proto bylo namístě postupovat pouze podle § 118a o.s.ř. 4. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 14.12.2016 s žalobkyní smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně na účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč oproti závazku žalovaného vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.950 Kč a to nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru. V řízení však nebylo prokázáno tvrzení žalované ohledně poskytnutí peněžních prostředků žalovanému. Tato skutečnost z z žádného žalobkyní označeného a soudu předloženého důkazu nevyplývá, a není ji možno dovodit ani z následně účastníky uzavřené smlouvy o zápůjčce podepsané žalovaným dne 2.3.2017, v níž je sice na jistinu ve výši 6.000 Kč odkazováno, ale poskytnutí této částky žalovanému z ní nelze dovodit. Protože nebylo prokázáno, že žalobkyní byly žalovanému peněžní prostředky poskytnuty, nebylo možno dovodit povinnost žalovaného žalobou požadovanou částku uhradit žalobkyni a žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v souvislosti s projednávanou žalobou žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.