72 C 114/2022-70 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 18. 11. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 30.000 Kč s příslušenstvím, s tím, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], byla dne 23. 11. 2017 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Žalovanému byly takto poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím jednotlivých 58 týdenních splátek po 600 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena ke dni 3. 1. 2019. Žalovaný však prostředky řádně a včas nesplatil a dostal se tak do prodlení. Následně byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobce. Žalovaný tak dluží částku v celkové výši 30.000 Kč představovanou jistinou ve výši 20.000 Kč spolu s částkou odpovídající dlužným úhradám za služby v celkové výši 10.000 Kč, a to spolu s úrokem kapitalizovaným částkou ve výši 4.348,67 Kč, zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou ve výši 1.749,58 Kč, spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky ve výši 20.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil ani poté, co byl k její úhradě vyzván prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2020. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 4. Dne 23. 11. 2017 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s částkou, která byla ve smlouvě označena jako poplatek za půjčku ve výši 14.800 Kč v podobě částky ve výši 2.800 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné částky spolu s odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4.000 Kč, spolu s částkou odpovídající nákladům za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena ke dni 3. 1. 2019. Celková dlužná částka sestávající z poskytnuté zápůjčky a poplatků za zápůjčku tak činila částku v celkové výši 34.800 Kč. 5. K důkazu žalobce dále předložil tabulku umoření s datem vyhotovení výpisu ke dni 29. 11. 2019, z níž vyplývá celková dlužná částka z titulu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřené smlouvy o půjčce [číslo]. 6. Z výzvy k plnění v podobě předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2020 předložené žalobcem spolu s příslušným podacím lístkem, má soud za zjištěné, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 předložené společně s příslušnou přílohou soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 má dále soud za zjištěné, že žalovaný byl vyrozuměn o tom, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 7. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 60 C 3193/2020-27 ze dne 25. 2. 2022 vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Brně, jak se podává z výrokové části pod bodem II rozhodnutí. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 4. 2022 Městskému soudu v Brně byl spis postoupen 6. 5. 2022. 8. Dle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Právní poměr mezi stranami se dále řídí mimo jiné také ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 14. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Na podkladě skutkového stavu zjištěného na základě účastníky předložených listinných důkazů a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že s ohledem na příslušná shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je třeba posoudit plnění, které bylo ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuto žalovanému dle pravidel o bezdůvodném obohacení, když zákonem stanovenou neplatnost právního jednání, jako důsledek porušení uvedené povinnosti věřitele, je v návaznosti na ustanovení § 588 občanského zákoníku třeba považovat za neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinností poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je přitom povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu z úřední povinnosti, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že povinnosti stanovené věřiteli zákonem o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy, věřitel nedostál, jestliže se poměry žalovaného v pozici spotřebitele, za situace kdy mezi smluvními stranami byla nepochybně uzavřena smlouva mající charakter smlouvy spotřebitelské, nezabýval. Věřitel přitom poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). 18. Žalobci tak byla přiznána částka v celkové výši 20.000 Kč odpovídající žalovanému poskytnutému