72 C 189/2021-97 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se na základě podané žaloby domáhal vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 13.265,37 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 4. 8. 2017. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta dne 9. 8. 2017 zápůjčka ve výši 40.000 Kč, s tím, že žalovaný se zavázal vrátit žalobci zapůjčenou jistinu a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tedy vrátit žalobci částku v celkové výši 104.971 Kč prostřednictvím 35 měsíčních splátek po 2.916 Kč, kdy první splátka byla splatná dne 18. 9. 2017 a poslední závěrečná splátka činila částku ve výši 2.911 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, proto ke dni 17. 5. 2021 došlo k zesplatnění celé dlužné částky. Žalobce tak po žalovaném požadoval částku v celkové výši 13.265,37 Kč s příslušenstvím sestávající se z jistiny ve výši 2.249 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného částkou ve výši 112 Kč, smluvní pokuty vyúčtované částkou v celkové výši 4.788,96 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného částkou ve výši 515,41 Kč, spolu s poplatky ve výši 550 Kč a náklady na upomínání v celkové výši 5.050 Kč. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. 5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 4. 8. 2017 soud zjistil, že zápůjčku ve výši 40.000 Kč se žalovaný zavázal vrátit žalobci v pravidelných 35 měsíčních splátkách ve výši po 2.916 Kč, přičemž výše poslední splátky činí částku ve výši 2.911 Kč Celkem se při řádném splácení žalovaný zavázal vrátit žalobci 104.971 Kč. V článku 9 smlouvy se účastníci dohodli, že žalobce je pro případ prodlení oprávněn žalovanému účtovat smluvní pokutu dle sazebníku. V článku 10 smlouvy se účastníci dohodli, že pro případ prodlení je žalobce oprávněn účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady dle sazebníku. Článek 11 obsahuje oprávnění žalobce pro případ prodlení žalovaného, které je delší než 30 dní, celou jistinu poskytnutou na základě smlouvy zesplatnit. Listina označená jako splátkový kalendář ze dne 4. 8. 2017, opatřená mimo jiné podpisem žalovaného, obsahuje podrobný rozpis jednotlivých splátek částky ve výši 104.971 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit žalobci. V sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut žalobce ze dne 4. 8. 2017, rovněž opatřeného podpisem žalovaného, si strany dohodly právo žalobce na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně až 0,5 % denně z aktuální dlužné splátky až do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3.000 Kč v kalendářním roce, v němž došlo k prodlení, je-li žalovaný v prodlení s více než jednou splátkou, a to s odkazem na článek [číslo] obchodních podmínek a článek [anonymizováno] smlouvy. Sazebník poplatků dále obsahuje nárok žalobce na smluvní pokutu 0,1 % denně z aktuální výše celkové částky, ohledně níž je klient v prodlení, a to za každý den prodlení pro případ zesplatnění dluhu s odkazem na článek [číslo] obchodních podmínek a článek 11 smlouvy. Sazebník poplatků také obsahuje také nárok žalobce na zaplacení 50 Kč za každé jednotlivé porušení smlouvy dle článku [číslo] a [číslo] obchodních podmínek ve spojení s [číslo listu] smlouvy. Sazebník obsahuje rovněž ujednání týkající se jednotlivých poplatků, kdy mezi účastníky byl sjednán poplatek za správu účtu ve výši 550 Kč měsíčně. Úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru byl sjednán ve výši 58 % ročně. Ujednání týkající se nároku žalobce na náhradu účelně vynaložených nákladů pro případ prodlení žalovaného zahrnuje jednotlivé částky odpovídající nákladům s přihlédnutím k době trvání prodlení v délce od 1 do 6. měsíce, kdy současně byly stanoveny klíčové milníky ovlivňující výši nákladů a takto byla stanovena výše poplatku v částce od 350 Kč do 1.000 Kč. 6. Z předloženého výpisu z účtu ze dne 9. 8. 2017 soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému částku převodem na účet žalovaného. Z vyčíslení pohledávky ke dni 4. 8. 2021 vyplývá, jakým způsobem žalobce na dluh započítal úhrady žalovaného v celkové výši 37.751 Kč, 45.059 Kč a 19.250 Kč. Z výpisu splátkového kalendáře, přehledu úhrad splátek, vyčíslení smluvních pokut a zákonného úroku za dobu do zesplatnění vyplývá, že úhrady ze strany žalovaného byly provedeny v jednotlivých termínech, tak jak se podávají z uvedeného splátkového kalendáře. Z přehledu je pak rovněž patrná skladba dlužné částky a jednotlivé součásti dluhu. 7. Pokud se jedná o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobce soudu předložil toliko listiny v podobě nedatovaného výsledku dotazu k přehledu exekucí k osobě žalovaného, výstupu z insolvenčního rejstříku ke dni 28. 7. 2017, informace získané prostřednictvím webových stránek Ministerstva vnitra ČR ve vztahu k výsledku dotazu z databáze neplatných dokladů ke dni 28. 7. 2017, s formulářem příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr předloženým spolu výpisem z účtu žalovaného za období od 6. 4. 2017 do 17. 6. 2017, a dále s průkazem totožnosti žalovaného. 8. Žalobce upomínkou ze dne 1. 4. 2021 vyzval žalovaného k zaplacení dluhu. Odeslání upomínky žalobce prokázal podacím lístkem z téhož dne. Prostřednictvím oznámením o zesplatnění ze dne 17. 5. 2021 s odkazem na článek 11 smlouvy a čl. 13 obchodních podmínek vyzval žalobce žalovaného k úhradě celé zbylé a doposud neuhrazené jistiny zápůjčky ve lhůtě do 8. 6. 2021. Žalobce dále vyzval žalovaného k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 17. 6. 2021. 9. Dle § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále také jen zákon o spotřebitelském úvěru) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 10. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Na podkladě skutkového stavu zjištěného na základě účastníky předložených listinných důkazů a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že s ohledem na ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je třeba posoudit plnění, které bylo ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuto žalovaného podle pravidel o bezdůvodném obohacení, když zákonem stanovenou neplatnost právního jednání, jako důsledek porušení uvedené povinnosti věřitele, je v návaznosti na ustanovení § 588 občanského zákoníku třeba považovat za neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinností poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je přitom povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu z úřední povinnosti, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že povinnosti stanovené věřiteli zákonem o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy, věřitel nedostál, jestliže se poměry žalovaného v pozici spotřebitele, za situace kdy mezi smluvními stranami byla nepochybně uzavřena smlouva