72 C 213/2022-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se na základě podané žaloby domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 26.000 Kč s příslušenstvím a to s tím, že žalobce v žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce (manželi Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození], oba bytem [adresa]) na straně pronajímatele a žalovanou na straně nájemce byla dne 28. 11. 2020 uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem bytové jednotky [číslo] ve 4. podlaží budovy [adresa] na ulici [ulice] ve [obec]. Žalovaná se na základě článku 4 odst. 1 nájemní smlouvy zavázala platit nájemné ve výši 11.000 Kč za kalendářní měsíc a dle článku 4 odst. 2 nájemní smlouvy se zavázala dále platit další úhrady sestávající z částky odpovídající záloze na energie a ostatních úhrad v celkové výši 2.000 Kč za kalendářní měsíc. Dle článku 4 odst. 5 nájemné bylo společně s dalšími úhradami splatné vždy k 25. dni v kalendářním měsíci. Právní předchůdce žalobce žalované předmět nájmu řádně přenechal k užívání a žalovaná jej řádně převzala. Žalovaná přitom užívala byt za účelem uspokojení bytových potřeb, a to mimo jiné také v průběhu měsíce července a srpna roku 2021, avšak ve vztahu k těmto měsícům žalovaná neuhradila na účet právního předchůdce žalobce sjednané nájemné ani zálohy a ostatní úhrady dle článku 4 odst. 2 nájemní smlouvy. Žalovaná se tak ocitla v prodlení s úhradou částky v celkové výši 26.000 Kč. Žalovaná svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobce co do důvodu i výše uznala a to prostřednictvím uznání dluhu ze dne 19. 8. 2021, v rámci kterého se zavázala svůj závazek vůči právnímu předchůdci žalobce uhradit nejpozději do 20. 8. 2021. Žalovaná však dlužnou částku ani posléze právnímu předchůdci žalobce nezaplatila, a to ani poté, co jí byla ze strany zástupce žalobce dne 15. 10. 2021 zaslána předžalobní výzva, na základě které byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 26.000 Kč s příslušenstvím. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávky [číslo] ze dne 1. 10. 2021 postoupena ze strany právního předchůdce žalobce v postavení postupitele na žalobce jako postupníka, o čemž byla žalovaná informována přípisem v podobě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 10. 2021. Na tomto podkladě aktivně legitimovanému žalobci tak nezbylo než se svého práva domáhat soudní cestou, kdy na základě podané žaloby se žalobce ve vztahu k žalované domáhá zaplacení částky v celkové výši 26.000 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Žalovaná v rámci uznání dluhu ze dne 19. 8. 2021 uznala svůj dluh co do důvodu i výše a zavázala se předchůdci žalobce zaplatit dlužnou částku ve výši 26.000 Kč, a to s tím, že z uznání dluhu se výslovně podává, že ke dni podpisu tohoto uznání žalovaná uznala částku ve výši 26.000 Kč jako dluh z nájemní smlouvy uzavřené mezi věřitelem, právním předchůdcem žalobce, a žalovanou jako dlužníkem dne 28. 11. 2020, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaná v pozici dlužníka nezaplatila řádně a včas nájemné spolu se zálohami na služby ve vztahu k měsícům červenec a srpen roku 2021, kdy do uvedeného data nebyl dluh vyčíslený v uznání dluhu ze strany dlužníka věřiteli uhrazen. Žalovaná se dále zavázala, že dlužnou částku v celkové výši 26.000 Kč uhradí předchůdci žalobce nejpozději do 20. 8. 2021 a to v hotovosti k rukám věřitele v místě bydliště věřitele. 6. Mezi právními předchůdci žalobce v postavení pronajímatelů a žalovanou jako nájemcem byla uzavřena dne 28. 11. 2020 nájemní smlouva, na základě které přenechal pronajímatel nájemci k užívání bytovou jednotku označenou jako [číslo] ve 4. podlaží budovy [adresa] na ulici [ulice] ve [obec], za účelem zajištění bytových potřeb nájemce, přičemž žalovaná jako nájemce se zavázala platit dle nájemní smlouvy částku odpovídající nájemnému v podobě mezi smluvními stranami sjednané ceny dle článku 4 nájemní smlouvy. Dle článku 4 bodu 1 se tak žalovaná zavázala platit pronajímateli nájemné ve výši 11.000 Kč měsíčně, přičemž se současně zavázala platit úhrady v podobě zálohových plateb představovaných částkou ve výši 2.000 Kč měsíčně, kdy úhrady se skládaly se z částek určených na úhradu elektřiny, plynu, vody a ostatních položek, přičemž částka odpovídající nájemnému a úhradám za služby byla splatná vždy k 25. dni kalendářního měsíce. 7. Následně byla pohledávka za žalovanou ze strany právních předchůdců žalobce postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 10. 2021, uzavřené mezi právními předchůdci žalobce jako postupiteli a žalobcem jako postupníkem, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 1. 10. 2021 předloženým spolu s poštovním podacím archem. Prostřednictvím předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky předložené spolu s poštovním podacím archem ze dne 15. 10. 2021 dále vyplývá, že žalovaná byla uvedeného dne ze strany žalobce vyzvána opětovně k úhradě dlužné částky. 8. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 9. Dle ust. § 2053 občanského zákoníku uznáním dluhu se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je pak přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., dle kterého, dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 170/2010). 10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Žalovaná dne 19. 8. 2021 uznala svůj dluh co do důvodu i výše a zavázala se zaplatit svůj dluh ve výši 26.000 Kč nejpozději do 20. 8. 2021. Žalovaná však dlužnou částku žalobci nezaplatila, přitom v řízení zůstala pasivní, netvrdila ani nedoložila skutečnosti, pro které by nárok žalobce mohl být posouzen z hlediska hmotněprávního jako nedůvodný. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena nájemní smlouva, na základě které se žalovaná jako nájemce zavázala platit předchůdci žalobce v postavení pronajímatele částku odpovídající nájemnému ve výši 11.000 Kč měsíčně spolu s částkou ve výši 2.000 Kč určenou k úhradám služeb. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dle nájemní smlouvy sjednané částky za měsíce červenec a srpen 2021, tak vznikl žalované dluh v celkové výši 26.000 Kč. Žalovaná následně uznala svůj závazek vůči žalobci v souladu s ust. § 2053 o. z., přičemž tyto prostředky se zákonným úrokem z prodlení, byla povinna uhradit žalobci. Soud proto zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 26.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26.000 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení. Žalobci proto vedle jistiny náleží i právo na úroky z prodlení, jež mu byly soudem přiznány, přičemž výše úroku z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 8.602,50 Kč, resp. po zaokrouhlení v celkové výši 8.603 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.040 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby) ve výši 2.140 Kč za úkon, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (j