72 C 298/2021 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 1. 9. 2020 domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši 17.161 Kč s příslušenstvím, s tím, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], byla dne 1. 4. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Žalované byly takto poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit prostřednictvím jednotlivých 60 týdenních splátek po 307 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena ke dni 25. 5. 2016. Žalovaná však prostředky řádně a včas nesplatila a dostala se tak do prodlení. Následně byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 postoupena na žalobce. Žalovaná tak dluží částku v celkové výši 17.161 Kč představovanou jistinou ve výši 9.527,85 Kč spolu s částkou odpovídající dlužnému poplatku ve výši 7.633,15 Kč, a to spolu s úrokem kapitalizovaným částkou ve výši 2.935,24 Kč, zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou ve výši 2.006,47 Kč, spolu s úrokem ve výši 20,50 % ročně z částky ve výši 9.527,85 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 9.527,85 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. Žalovaná však dlužnou částku nezaplatila ani poté, co byla k její úhradě vyzvána prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 14. 7. 2020. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 4. Dne 1. 4. 2015 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s částkou ve výši 8.361 Kč, která byla ve smlouvě označena jako poplatek za zápůjčku, spolu s úrokem ve výši 20,50 % ročně, s odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.055 Kč, spolu s částkou odpovídající nákladům za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.989 Kč a úrokem kapitalizovaným částkou ve výši 1.317 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž výše poslední splátky byla stanovena ve výši 248 Kč. Celková dlužná částka sestávající z poskytnuté zápůjčky a poplatků za zápůjčku tak činila částku v celkové výši 18.361 Kč. 5. K důkazu žalobce dále předložil tabulku umoření s datem vyhotovení výpisu ke dni 16. 11. 2017, z níž vyplývá celková dlužná částka z titulu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo]. 6. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 3. 2021 vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Brně, jak se podává z výrokové části pod bodem II rozhodnutí. Usnesení ve znění opravného usnesení nabylo právní moci dne 26. 5. 2021 7. Městskému soudu v Brně byl spis postoupen dne 16. 11. 2021, přičemž žaloba došla zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému dne 2. 12. 2021. 8. Z výzvy k plnění v podobě předžalobní výzvy ze dne 14. 7. 2020 předložené žalobcem spolu s příslušným podacím lístkem, má soud za zjištěné, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 předložené společně s příslušnou přílohou soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017 má dále soud za zjištěné, že žalovaná byla vyrozuměna o tom, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 9. Dle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále také jen zákon o spotřebitelském úvěru) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 11. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Na podkladě skutkového stavu zjištěného na základě účastníky předložených listinných důkazů a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že s ohledem na ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je třeba posoudit plnění, které bylo ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuto žalované podle pravidel o bezdůvodném obohacení, když zákonem stanovenou neplatnost právního jednání, jako důsledek porušení uvedené povinnosti věřitele, je v návaznosti na ustanovení § 588 občanského zákoníku třeba považovat za neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinností poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je přitom povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu z úřední povinnosti, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že povinnosti stanovené věřiteli zákonem o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy, věřitel nedostál, jestliže se poměry žalované v pozici spotřebitele, za situace kdy mezi smluvními stranami byla nepochybně uzavřena smlouva mající charakter smlouvy spotřebitelské, dostatečně nezabýval. Věřitel přitom poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). 15. Žalobci tak byla přiznána částka ve výši 9.527,85 Kč odpovídající žalované poskytnutému plnění ve vztahu, ke kterému se bezdůvodně na úkor žalobce obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku s ohledem na povinnost vrátit plnění obdržené z neplatného právního důvodu. Soud tak dospěl ve vztahu k žalobcem požadované částce v uvedené výši, která byla žalované poskytnuta, k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky dosud nevrátila, ani skutečnosti tvrzené žalobcem v řízení nerozporovala, netvrdila, že by na svůj dluh čehokoliv uhradila, když zůstala v řízení zcela nečinná a na svou obranu ničeho neuvedla. Pohledávka byla postoupena na žalobce, který je tak ve věci aktivně legitimován. Vedle jistiny má žalobce právo na úhradu úroků z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení