72 C 312/2021-61 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši 13.240,85 Kč s tím, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], byla dne 30. 3. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Žalované byly takto poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit prostřednictvím jednotlivých 60 týdenních splátek po 439 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena ke dni 23. 5. 2020. Žalovaná však prostředky řádně a včas nesplatila a dostala se tak do prodlení. Následně byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobce. Žalovaná tak dluží částku v celkové výši 13.240,85 Kč představovanou jistinou v uvedené výši, spolu s částkou odpovídající kapitalizovanému úroku v celkové výši 2.229,24 Kč, zákonnými úroky z prodlení kapitalizovanými částkou ve výši 2.083,50 Kč, spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z dlužné částky ve výši 13.240,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky ve výši 13.240,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobce v rámci rekapitulace skladby uplatněného nároku dále doplnil, že žalovaná provedla toliko částečnou úhradu ve výši 1.500 Kč, poté však již za účelem úhrady dlužné částky ničeho neplnila, a to ani poté, co byl k její úhradě vyzvána prostřednictvím předžalobní výzvy. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 4. Dne 30. 3. 2019 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 14.000 Kč a zavázala se tuto částku spolu s úrokem ve výši 19,98 % ročně vrátit spolu s částkou ve výši 2.504 Kč, která byla ve smlouvě označena jako částka odpovídající úroku, a to spolu s částkou ve výši 5.652 Kč v podobě částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a dále spolu s částkou ve výši 4.127 Kč označenou jako částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, tj. celkem částku ve výši 26.283 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž výše poslední splátky byla stanovena ve výši 382 Kč. Celková dlužná částka sestávající z poskytnuté zápůjčky a poplatků za zápůjčku tak činila částku v celkové výši 26.283 Kč. 5. K důkazu žalobce dále předložil tabulku umoření, z níž vyplývá celková dlužná částka z titulu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo]. 6. Z výzvy k plnění v podobě předžalobní výzvy ze dne 28. 6. 2021 předložené žalobcem spolu s příslušným podacím lístkem, má soud za zjištěné, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 předložené společně s příslušnou přílohou soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 má dále soud za zjištěné, že žalovaná byla vyrozuměna o tom, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 7. Dle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále také jen zákon o spotřebitelském úvěru) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 9. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Na podkladě skutkového stavu zjištěného na základě účastníky předložených listinných důkazů a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že s ohledem na ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je třeba posoudit plnění, které bylo ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuto žalované podle pravidel o bezdůvodném obohacení, když zákonem stanovenou neplatnost právního jednání, jako důsledek porušení uvedené povinnosti věřitele, je v návaznosti na ustanovení § 588 občanského zákoníku třeba považovat za neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinností poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je přitom povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu z úřední povinnosti, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že povinnosti stanovené věřiteli zákonem o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy, věřitel nedostál, jestliže se poměry žalované v pozici spotřebitele, za situace kdy mezi smluvními stranami byla nepochybně uzavřena smlouva mající charakter smlouvy spotřebitelské, dostatečně nezabýval. Věřitel přitom poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). 14. Žalobci tak byla přiznána částka ve výši 12.500 Kč odpovídající žalované poskytnutému plnění ve vztahu, ke kterému se bezdůvodně na úkor žalobce obohatila ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku s ohledem na povinnost vrátit plnění obdržené z neplatného právního důvodu. Soud tak dospěl ve vztahu k žalobcem požadované částce v uvedené výši, která byla žalované poskytnuta, k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky dosud nevrátila, ani skutečnosti tvrzené žalobcem v řízení nerozporovala, netvrdila, že by na svůj dluh čehokoliv uhradila, když zůstala v řízení zcela nečinná a na svou obranu ničeho neuvedla. Pohledávka byla postoupena na žalobce, který je tak ve věci aktivně legitimován. Vedle jistiny má žalobce právo na úhradu úroků z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě zčásti vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jde-li o posouzení míry úspěchu ve sporu, soud přitom v daném případě mimo jiné zohlednil závěry vyslovené například v nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle něh