72 C 45/2022 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 39.835,72 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne 2. 5. 2017 s žalovaným smlouvu o povoleném debetu označenou [číslo], na základě které se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč. Poskytnuté prostředky byl žalovaný oprávněn čerpat průběžně formou kontokorentního úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit zpět spolu s ve smlouvě ujednaným úrokem ve výši 21,90 % ročně, a to vždy nejdéle v době do 1 roku ode dne čerpání úvěru. Žalovaný se současně zavázal zaplatit dlužnou částku spolu s odpovídajícími poplatky ujednanými dle smlouvy. Přestože předchůdce žalobce své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnil a žalovanému peněžní prostředky poskytl, žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením dluhu do prodlení. Původní věřitel tak byl nucen vyzvat žalovaného k zaplacení celé dlužné částky prostřednictvím výzvy ze dne 19. 11. 2019 k zaplacení celé dlužné částky. Žalovaný však ani poté dlužnou částku neuhradil. Aktivní legitimace žalobce je přitom dána na základě mezi ním a jeho předchůdcem, [právnická osoba] a.s., [IČO], se sídlem [adresa], dne 7. 1. 2020 uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, jejímuž uzavření předcházelo dne 2. 1. 2020 uzavření smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a.s., [IČO], se sídlem [adresa], a původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Žalovaný tak dluží žalobci částku v celkové výši 39.835,72 Kč sestávající z částky odpovídající nesplacené jistině úvěru v celkové výši 39.835,72 Kč spolu s částkou odpovídající příslušenství v podobě úroku ve výši 21,90 % ročně z uvedené částky jistiny od 17. 12. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky jistiny od 17. 12. 2019 do zaplacení, a dále úroku za období od 20. 11. 2019 do 16. 12. 2019 kapitalizovaného částkou ve výši 2.842,40 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 15. 12. 2000 byla mezi žalovaným a předchůdcem původního věřitele, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, na základě které byl žalovanému zřízen jako klientovi uvedené banky ode dne 15. 12. 2000 běžný účet. č. [bankovní účet]. Dne 21. 8. 2003 byla následně mezi žalovaným a předchůdcem věřitele, [právnická osoba], a.s., [IČO], se sídlem [adresa], uzavřena smlouva o povoleném debetu na osobním účtu, jejímž předmětem byl závazek banky umožnit žalovanému jako klientovi čerpat prostředky na osobním účtu až do výše povoleného debetu za podmínek a způsobem, tak jak bylo mezi smluvními stranami konkrétně dále v jednotlivých smluvních ujednáních specifikováno. Žalovaný se oproti tomu zavázal k plnění podmínek ujednaných v této smlouvě, zejména platit úroky z čerpané částky a dodržovat termíny splatnosti sjednané ve smlouvě. Dne 2. 5. 2017 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným uzavřena smlouva o povoleném debetu označená reg. [číslo], na základě které se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč. Poskytnuté prostředky byl žalovaný oprávněn čerpat průběžně formou kontokorentního úvěru. Žalovaný se v rámci uzavřené smlouvy zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit zpět spolu s ve smlouvě ujednaným úrokem ve výši 21,90 % ročně, a to vždy nejdéle v době do 1 roku ode dne čerpání úvěru, neboť dle čl. VII týkajícího se Splácení povoleného debetu a platebních povinností žalovaného jako klienta byl žalovaný oprávněn čerpat povolený debet vždy nejdéle po dobu jednoho roku, přičemž jestliže tak neučiní, nedošlo k řádnému splacení úvěru. Současně se žalovaný zavázal zaplatit dlužnou částku spolu s odpovídajícími poplatky ujednanými dle smlouvy, a to s odkazem na čl. VII bod 2, na základě kterého byl žalovaný povinen platit v souvislosti se závazkem ze smlouvy o úvěru poplatky uvedené v čl. II smlouvy o úvěru. Výše poplatků souvisejících s vedením běžného účtu, které byly smlouvou ujednány, pak vychází z dohody smluvních stran s odkazem na příslušný ceník. Žalobce uvedenou smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu předložil spolu s příslušnými Produktovými podmínkami pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu [právnická osoba], a dále spolu s příslušnými Všeobecnými obchodními podmínkami. 4. Jak vyplývá z transakční historie k příslušnému běžnému účtu označené jako Výpis z Osobního účtu, žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením dlužné částky, neboť poslední splátka byla z jeho strany zaplacena ke dni 30. 11. 2018 a ani posléze nebyly ze strany žalovaného předchůdcem žalobce poskytnuté peněžní prostředky vráceny. Z výpisu z účtu je přitom zřejmý přehled jednotlivých transakcí a částek tvořících vždy k uvedenému datu zůstatek na uvedeném účtu a vyplývá z něj také konečná výše dlužné částky tvořená záporným zůstatkem v podobě jistiny ve výši 39.835,72 Kč spolu s úroky kapitalizovanými částkou v celkové výši 2.842,40 Kč. 5. Dne 2. 1. 2020 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a [právnická osoba] a.s., [IČO], se sídlem [adresa], o čemž byl žalovaný vyrozuměn prostřednictvím dopisu ze dne 13. 1. 2020. Následně dne 7. 1. 2020 byla mezi předchůdcem žalobce, [právnická osoba] a.s., [IČO], se sídlem [adresa], a žalobcem, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému bylo adresováno oznámení o postoupení pohledávek dne 13. 2. 2020. 6. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši, žalovaný až do výše mezi ním a věřitelem ve smlouvě ujednané částky ve výši 40.000 Kč žalobcem poskytnuté peněžní prostředky čerpal, jak vyplývá z žalobcem předloženého výpisu z účtu, avšak dostal se do prodlení, když přestal řádně a včas plnit své povinnosti na základě uzavřené smlouvy. Vzhledem k tomu, že došlo k naplnění podmínek předvídaných mezi účastníky sjednanou smlouvou, žalobce požadoval po žalovaném zaplacení celé zbývající části úvěru. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky bylo ujednáno, že žalovaný je rovněž povinen zaplatit sjednaný úrok ve výši 21,90 % ročně, náleží žalobci vedle jistiny žalované částky také právo na smluvní úrok tak, jak byl sjednán smlouvou o úvěru. Žalobci tak vznikl na podkladě mezi smluvními stranami uzavřené smlouvy nárok na zaplacení dlužné jistiny v celkové výši [číslo] spolu s částkou odpovídající příslušenství v podobě úroku ve výši 21,90 % ročně z uvedené částky jistiny od 17. 12. 2019 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky jistiny od 17. 12. 2019 do zaplacení, a dále úroku za období od 20. 11. 2019 do 16. 12. 2019 kapitalizovaného částkou ve výši 2.842,40 Kč. 8. Žalovaný přitom nijak nerozporoval výši dlužné částky, nezpochybnil správnost vyúčtování dluhu, ani netvrdil, že dlužná částka žalobci byla uhrazena. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Jelikož ze strany žalovaného nebyla řádně a včas zaplacena dlužná částka, žalovaný se dostal do prodlení a žalobci tudíž vzniklo právo požadovat rovněž příslušenství pohledávky v podobě úroků z prodlení. 9. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 3.772 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudn