94 C 104/2021-57 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost, aby jí zaplatil 13 612 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného na její úkor vzniká tím, že žalovaný v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2020 užíval pozemek ve vlastnictví žalobkyně p. [číslo] v k. ú. [část obce] o výměře 88 m2, ostatní plocha – silnice, který má charakter veřejného prostranství, a to tak že součástí pozemku je ve výměře 82 m2 veřejností užívaná účelová komunikace. Roční nájemné za žalovaným užívanou část pozemku činilo 83 Kč/m2/rok. 2. Žalovaný se bránil tím, že v případě, že by asfaltová cesta jako stavba nebyla součástí pozemku ve vlastnictví žalobkyně, žalovaný s touto stavbou nehospodaří, není tak pasivně legitimován. Pro případ, že by asfaltová cesta byla posouzena jako součást pozemku žalobkyně, byla žalobkyně povinna strpět užívání nemovitosti jako místní komunikace bez náhrady, když při nabytí pozemku si její právní předchůdci, stejně jako ona sama při darování, museli být vědomi, že se jedná o veřejnou komunikaci a nikterak proti tomu nezasáhli. Nabyla-li žalobkyně nemovitou věc toliko proto, aby za její užívání jinými osobami inkasovala náhradu, jednala do určité míry v rozporu s dobrými mravy. 3. Soud zjistil tento skutkový stav: 4. Dle výpisu ze dne 1. 6. 2021 z katastru nemovitostí z [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] je žalobkyně výlučnou vlastnicí mimo jiné pozemku p. [číslo] o výměře 88 m2, ostatní plocha – silnice. 5. Z notářského zápisu 2 NZ 189/89, 2 N 218/89 bylo zjištěno, že 19. 5. 1989 uzavřeli manželé [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene, ve které prohlásili, že jsou výlučnými vlastníky pozemků v užívání socialistické organizace, zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] Touto smlouvou [jméno] a [jméno] [příjmení] darovali nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce] své dceři [celé jméno žalobkyně] (žalobkyni), která je přijala do svého vlastnického práva. 6. Z vyjádření stavebního úřadu k využití pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce] ze dne 16. 5. 2014 vyplývá, že uvedený pozemek je v současné době součástí veřejně přístupné účelové komunikace. Podle platného Územního plánu [územní celek] je určen pro místní komunikace a veřejná prostranství. 7. Z informace Odboru územního plánování a rozvoje Magistrátu města Brna ze dne 27. 5. 2014 vyplývá, že předmětný pozemek je součástí plochy pro dopravu jako komunikace a prostranství místního významu. Do budoucna nelze očekávat změnu využití a realizaci stavby na tomto pozemku. 8. Z polohopisného zaměření a vyčíslení výměr z 4. 1. 2019, které bylo vypracováno na zadání [stát. instituce] vyplývá, že pozemek parc. [číslo] má celkovou výměru 88 m2, přičemž 6 m2 tvoří zahrada a zbylá část o výměře 82 m2 její součástí je asfaltová cesta. Ortofotomapa zaznamenává polohu a vzhled předmětného pozemku v daném katastrálním území. 9. Z protokolu o šetření na místě samém z 15. 11. 2019 ve věci sp. zn. 31 C 2/2019 vyplývá, že součástí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] je asfaltová komunikace, která spojuje jednotlivé části městské části [obec] [část obce] a po dobu trvání místního šetření po komunikaci projela tři osobní vozidla (10 minut). Pozemek je veřejnosti přístupný a veřejností užívaný. V bezprostřední blízkosti se nachází restaurační zařízení. Navrhoval-li žalovaný provést v této věci místní šetření má soud za to, že dostatečné je místní šetření ve věci sp. zn. 31 C 2/2019, provedené v žalovaném období, na rozdíl od případného místního šetření provedeného v současné době. 10. Přípisem ze dne 19. 4. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného společně s komplexním odůvodněním k zaplacení žalované částky (výzva, doručenka, reakce žalovaného ze dne 17. 5. 2021). 11. Ze znaleckého posudku ze dne 11.1.2022, č. 841- 005/2022, vyplývá, že roční obvyklé nájemné za rok 2019 činilo částku 78 Kč/m2, za rok 2020 pak částku 80 Kč/m2, nájemné regulované výměrem Ministerstva financí pak pro oba roky činilo částku 83 Kč/m2. 12. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 13. Žalobkyně je na základě darovací smlouvy ze dne 19. 5. 1989 vlastnicí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], jehož součástí je veřejně přístupná účelová komunikace v rozsahu 82 m2. 14. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně je vlastnicí pozemku, jehož součástí je stavba účelová komunikace - asfaltové cesty (§ 506 odst. 1 občanského zákoníku, absence jiného zápisu v katastru nemovitostí). U účelových komunikací by nemělo být rozlišováno vlastnictví pozemku pod touto účelovou komunikací a vlastnictví komunikace samotné, neměly by být předmětem dvojího vlastnictví, jak je to možné u dálnic, silnic a místních komunikací rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 691/2005. 15. Pozemek je situován v zastavěném (či zastavitelném) území městské části [obec] – [část obce], plní funkci dopravní a je užíván každým bez omezení. Účelová komunikace je tedy komunikací veřejně přístupnou. Vycházejíc i ze závěru odvolacího soudu ve věci sp. zn. 31 C 2/2019 má soud za to, že pozemek je v části sloužící jako veřejně přístupná účelová komunikace veřejným prostranstvím (§ 34 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích). Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 872/2003, 33 Odo 1253/2005, 28 Cdo 3382/2010 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3735/11 ze dne 27. 9. 2012 (N 163/66 SbNU 425) či I. ÚS 1607/11 ze dne 25. 4. 2012 (N 89/65 SbNU 203) tím, že žalovaný pozemek je užíván jako veřejné prostranství, dochází k omezení ústavně zaručeného vlastnického práva žalobkyně k tomuto nemovitému majetku ve prospěch obce, resp. jejích občanů, a žalobkyni proto přísluší náhrada ze strany obce. S odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 2117/17, je pak výše citovaná judikatura použitelná v plném rozsahu i na pozemky, po nichž jsou vedeny účelové komunikace. Žalobkyně tak má nárok na náhradu ze strany žalovaného za veřejné užívání předmětného pozemku (§ 2991 odst. 1 a § 2999 odst. 1 občanského zákoníku). 16. Argumentace žalovaného ohledně vědomosti žalované při nabytí nemovitosti, že její pozemek je cestou, a z toho vyplývající absence práva čerpat plody svého majetku je bez právního významu. Je nerozhodné, jaké motivy vedly žalovanou k nabytí předmětného pozemku. Nikomu nelze bránit vlastnit majetek, tedy v důsledku mít prospěch z toho, že vlastní majetek. Rozhodné je pouze to, že obecné užívání veřejného prostranství na pozemku ve vlastnictví žalobkyně nebylo smluvně upraveno, což má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu, neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2830/2015). Argumentoval-li žalovaný rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1911/2014, jedná se o rozhodnutí starší než rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2830/2015. 17. Výše bezdůvodného obohacení je představována výší nájemného, které by žalobkyně mohla za pronájem svého pozemku získat, tj. obvyklého nájemného (§ 2999 odst. 1 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že se nejednalo o pozemek sloužících k podnikání, je výše náhrady limitována cenovým předpisy (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1332/2012, výměry Ministerstva financí č. 01/ 2019 a 01/ 2020). Cenové předpisy však stanovovali nižší roční nájemné (78 resp. 80 Kč/m2/rok), než bylo obvyklé nájemné stanovené znaleckým posudkem (83 Kč/m2/rok). Roční nájemné za rok 2019 tak činilo 78 Kč/m2, při výměře pozemku 82 m2 pak částku 6 396 Kč. Roční nájemné za rok 2020 tak činilo 80 Kč/m2, při výměře pozemku 82 m2 pak částku 6 560 Kč Celkem tedy nájemné za rok 2019 a 2020 činilo částku 12 956 Kč. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku sníženou o částku částečně vzatou zpět, včetně příslušenství - úroků z prodlení v zákonné výši ode dne uplynutí lhůty poskytnuté žalovanému ve výzvě k plnění (§ 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř). 18. Procesně v převážné míře úspěšné žalobkyni, kdy úspěch žalobkyně byl odvislý od znaleckého závěru, který žalobkyně nemohla ovlivnit, přiznal soud (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba, účast u jednání) ve výši 6 480 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 1 620 Kč, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby ve výši 1 200 Kč