94 C 51/2022-64 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 23 329,98 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný dne 22. 2. 2008 uzavřel s [právnická osoba], smlouvu o osobní kreditní kartě s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč s úrokem ve výši 22,8 % ročně, který vyčerpal formou kreditní karty do výše 28 782,93 Kč + poplatky 1 120 Kč, ale zaplatil původnímu věřiteli toliko 8 787,24 Kč. Pohledávka zesplatněná dne 15. 2. 2009 byla následně třikrát postoupena, a to nakonec žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Smlouvou ze dne 22. 2. 2008 sjednali žalovaný a [právnická osoba] úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, který byl žalovaný povinen splácet v měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané částky, nejméně však 100 Kč měsíčně, spolu s úrokem ve výši 22,8 % ročně (smlouva ve spojení s oznámením banky, kterým se stanoví úrokové sazby). 4. Žalovaný čerpal úvěr v období 17. 4. 2008 – 29. 4. 2008 ve výši 28 782,93 Kč celkem a zaplatil 8 787,27 Kč; od 11/2008 nezaplatil ničeho (historický výpis). 5. Dopisem ze dne 6. 2. 2009 [právnická osoba] odstoupila od smlouvy o úvěru a pohledávky zesplatnila k 15. 2. 2009 (odstoupení ze dne 6.2.2009). 6. Pohledávka za žalovaným byla dne 26. 5. 2014 postoupena [právnická osoba], dne 26. 5. 2014 [právnická osoba] ISLANDS HOLDING LTD. a dne 10. 12. 2018 žalobkyni (smlouvy, seznamy postoupených pohledávek). 7. Žalovaný byl vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 10. 11. 2021 (upomínka, podací lístek z 10. 11. 2021). 8. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že žalovaný a [právnická osoba], dne 22. 2. 2008, tj. před účinností směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, platně sjednali úvěr podle ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku [právnická osoba], se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 22,8 % ročně, to vše v měsíčních splátkách 1/20 vyčerpané jistiny. [právnická osoba] své povinnosti dostála a poskytla žalovanému částku ve výši 28 782,93 Kč, žalovaný však zaplatil toliko 8 787,27 Kč. Pohledávka za žalovaným byla proto následně zesplatněna a postoupena žalobkyni. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni zesplatněnou jistinu, sjednané úroky a úroky z prodlení a poplatky ve výši 1 120 Kč. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku, tj. jistinu, úroky a úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, nařízení vlády č. 163/2005 Sb., neboť k počátku prodlení došlo již před 1. 7. 2010, žalobkyně však úroky z prodlení požadovala až od roku 2015). Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) 9. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 6 180 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 2 060 Kč, § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 900 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 486,80 Kč a soudní poplatek ve výši 934 Kč. Pokud jde o úkon doplnění žaloby podáním ze dne 28. 7. 2022, soud jej neshledal za účelný, resp. za takový, aby jej bylo možno honorovat odměnou dle advokátního tarifu. Jednalo se o doplňování skutečností, které měly být uvedeny již v samotné žalobě. Proto soud žalovanému nemůže uložit povinnost nahrazovat takové úkony. Ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. předpokládá účelnost úkonů, ale v dotčeném úkonu žalobkyně ji spatřovat nelze. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 9 500,80 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.)