112 C 227/2022-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4. 6. 2022 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby mu zaplatil částku 11 136 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného příspěvku ve smyslu § 4 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v období 1. 7. 2020 až 3. 11. 2020 ([registrační značka]). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud příslušný podle § 85 odst. 1 podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), rozhodl bez jednání pouze na základě listinných důkazů. 4. Žalovaný byl evidován jako provozovatel vozidla [registrační značka], které v období 1. 7. 2020 až 3. 11. 2020 nebylo pojištěno za škodu způsobenou jeho provozem. Žalovaný neuhradil žalobci příspěvek placený vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedené vyplývá z výzvy k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných, když dlužná částka činí 10 836 Kč a náklady uplatnění pak 300 Kč (přílohy žalobce). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván přípisy žalobce ze dne 9. 12. 2020, 18. 3. a 16. 4. 2021, 14. 2. a 12. 4. 2022. 5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“). Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona „nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené“. Podle § 4 odst. 1 a 2 písm. b) zákona„ Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že ….. osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla“. Výše příspěvku se podle § 4 odst. 3 zákona určí součinem výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. K tomu je třeba přičíst i náklady na vymáhání. 6. Žalovaný byl v období 1. 7. 2020 až 3. 11. 2020 ([registrační značka]) vlastníkem vozidla, které nebylo pojištěno za škodu způsobenou jeho provozem, tedy 126 dní, když denní sazba za automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg činí dle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. 86 Kč. Protože žalovaný neuhradil v zákonné lhůtě žalobci částku 10 836 Kč, dostal se dnem následujícím po splatnosti do prodlení podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a je tak povinen podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zaplatit též úroky z prodlení. Současně je povinen zaplatit i náklady vymáhání ve výši 300 Kč podle § 2a vyhlášky. Přiznané částky soud uložil žalovanému k úhradě ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ. 7. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů vůči tomu, který úspěch neměl. Náklady řízení žalobce činí částka soudního poplatku 800 Kč a dále soud přistoupil k posouzení účelnosti nákladů spočívajících v zastoupení advokátem a dospěl k závěru, že tyto účelné nejsou. Přiznal tak pouze takové náklady, jež by byly přiznány samotnému nezastoupenému žalobci podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za výzvu k plnění a podání žaloby ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky á 100 Kč/úkon v celkové výši 200 Kč. Celková výše náklady tak činí 1 000 Kč. I zde soud stanovil lhůtu k plnění žalovanému v délce podle § 160 odst. 1 OSŘ. 8. Soud má za to, že žaloba je formulářového typu, skutková tvrzení jsou stále stejná, mění se pouze objem motoru, období, za něž je dluženo a [registrační značka]. Takové náležitosti včetně případného neustále se opakujícího právního posouzení věci pak vyvolávají úvahu o účelnosti právního zastoupení za situace, kdy úkonem ze strany zástupce žalobce je pouze převzetí věci, jinak zcela formální, nevyžadující jiné než zcela běžné myšlenkové pochody, a nevyžadující přitom téměř žádné právní znalosti. Dalším úkonem je sepsání žaloby, která je, jak shora uvedeno, dovedena, co do nepotřeby měnit okruh rozhodných skutečností, téměř k dokonalosti. Postačí napsat pouze jednu a poté jen měnit dílčí údaje. Takovou činnost mohl realizovat i žalobce sám, který je na uvedenou agendu jistě lépe personálně vybaven. Správnost uvedeného přístupu ostatně byla potvrzena mimo jiné usnesením Krajského soudu v Brně ze 17. 12. 2020, č. j. 70 Co 193/2020-37. Soudu je známa i opačná praxe některých odvolacích senátů uvedeného soudu, tu však soud nepovažuje za správnou.