112 C 34/2023-78 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 11. 1. 2022 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 85 198,90 Kč s příslušenstvím. Částka 16 790,09 Kč je dluhem ze smlouvy o kontokorentním úvěru, který byl sjednán do výše 10 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 8,3 %. Dále byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč s úrokem ve výši 19,9 %, který měl být hrazen v měsíčních splátkách ve výši 5 % vyčerpané částky a k tomu všechny úroky, úroky z prodlení, pokuty a poplatky, minimálně však 500 Kč. Protože žalovaný nehradil řádně, byl úvěr sesplatněn k 8. 5. 2019 a žalovaný vyzván k úhradě dluhu – 68 408,81 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud příslušný podle čl. 7 odst. 1 nařízení Rady č. 1215/2012 (s přihlédnutím k závěrům uvedeným mimo jiné v usnesení Nejvyššího soudu z 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014, publikovaném v systému ASPI pod č. JUD310971CZ), rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), když žalobce s tím souhlasil a žalovaný se nevyjádřil. 4. Z listinných důkazů bylo zjištěno, mezi účastníky došlo 25. 7. 2016 k uzavření rámcové smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet. Součástí smlouvy byly i všeobecné smluvní podmínky, dle nichž byl klient povinen platit za služby poplatky dle sazebníku poplatků. Dle smlouvy bylo možné užívat elektronické bankovnictví autorizované sms, a to i ve vztahu ke sjednávání dalších bankovních produktů. V souvislosti s poskytnutím úvěru rovněž banka otevře klientovi úvěrový účet. Podle podmínek dále mohla banka smlouvu vypovědět ke konci měsíce následujícího po dojití výpovědi klientovi. Ten byl povinen udržovat na účtu kladný zůstatek, nebylo-li sjednáno jinak. 5. Smlouvou z 17. 1. 2018 uzavřenou elektronicky (včetně výpisu z elektronické databáze banky) byl k běžnému účtu žalovaným sjednán kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč s ročním úrokem ve výši 8,3 %, povinností platit za služby dle sazebníku poplatků, poplatek za přistavení prostředků 400 Kč. Byla sjednána smluvní pokuta z prodlení ve výši 0,1 % denně. Splatit uvedený úvěr měl klient do jednoho roku. Banka byla oprávněna ukončit čerpání úvěru v případě překročení úvěrového rámce a současně požadovat uhrazení celého dluh včetně příslušenství. Ukončení smlouvy a výzva k úhradě byly dle podmínek považovány za doručené třetím dnem po vypravení poštovní přepravou. Příjmy žalovaný sdělil ve výši 30 000 Kč/měsíc a výdaje 16 000 Kč včetně úvěrového zatížení. 6. Z výpisu účtu a přehledu transakcí na účtu [číslo] bylo zjištěno, jakým způsobem se dostal žalovaný do debetu přesahujícímu sjednaný limit kontokorentního úvěru, kdy se tak stalo převážně čerpáním prostředků za služby a zboží. Kontokorentní úvěr přestal být hrazen 15. 11. 2018, kdy byl předchozí zůstatek na účtu naposledy kladný. Od 30. 11. 2018 byly načítány pouze úroky z poskytnutých prostředků a není evidována žádná úhrada. V průběhu doby byly žalovanému účtovány poplatky dle sazebníku (1* 50 Kč za prioritní platbu). Konečný zůstatek k 31. 12. 2021 činil - 16 790,09 Kč. 7. Dopisem z 10. 12. 2018 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu z debetního zůstatku a smlouva o konktokorentním úvěru byla vypovězena (zásilka v [obec] převzata žalovaným 27. 12. 2018). Dopisem z 12. 4. 2019 byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dluhu z nepovoleného debetního zůstatku, když zásilka se z adresy v [obec] vrátila 15. 4. 2019. 8. Dne 4. 4. 2018 byla mezi účastníky uzavřena elektronickou formou smlouva o poskytnutí úvěru a vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 30 000 Kč s poplatkem za pojištění 35 Kč/měsíc. Úrok měl činit 19,9 % ročně. Žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 32 500 Kč a dluhy s měsíční úhradou 12 000 Kč další výdaje měly rovněž činit částku 12 000 Kč/měsíc. I u této smlouvy byl klient povinen hradit poplatky účtované k jistině čerpání stejně jako ostatní příslušenství a smluvní pokuty. Splátka byla stanovena na 5 % jistiny a k tomu veškeré naúčtované aktuální příslušenství a pokuty. Banka byla oprávněna pro případ včasného a řádného neuhrazení dluhu celý sesplatnit a smlouvu vypovědět. I zde platilo ustanovení o doručení fikcí uplynutí lhůty po odeslání zásilky. Z výpisu účtu kreditní karty soud zjistil, že jejím prostřednictvím bylo čerpáno od 19. 4. 2018, když současně byl k tíži účtu účtován poplatek za pojištění ve výši 35 Kč/měsíc a jednou poplatek ve výši 250 Kč za poskytnutí informací vše dle sazebníku. Konečný zůstatek čerpání k 5. 12. 2018 činil dle účtu – 30 536,34 Kč, když v mezidobí byly hrazeny splátky, poslední ve výši 5 565,86 Kč k 15. 11. 2018 a neúplná ve výši 4,95 Kč k 20. 11. 2018. Jednalo se o úhrady účtované k tíži účtu, na němž byl veden kontokorentní úvěr zmiňovaný shora. K datu 5. 12. 2021 činil zůstatek dluhu na účtu - 68 408,81 Kč, když v souladu se smlouvou a podmínkami byly k zůstatku přičítány naběhlé úroky a úroky z prodlení. 9. Dopisem ze 4. 3. 2019 byl žalovaný upozorněn (zásilka vrácena 6. 3. 2019 z [příjmení] v [obec]) na výpověď smlouvy o vydání kreditní karty a celý dluh sesplatněn. Povinnost jej uhradit měl dle výzvy k 7. 5. 2019. Obdobná zásilka byla zaslána na adresu na Slovensku (vráceno 20. 3. 2019). Dopisem z 7. 11. 2019 byl žalovaný vyzván (adresa [ulice] v [obec]) k úhradě dluhu na smlouvě o úvěru a vydání kreditní karty, zásilka byla vrácena odesílateli. 10. Žalobce při poskytnutí úvěru vycházel z příjmu žalovaného ve výši 34 561,67 Kč, resp. 39 307,67 Kč (příloha žalobce). Ten byl současně dokládán i výpisem z účtu žalovaného za období od října 2017. Z tohoto výpisu současně plynulo vynakládání částky cca 12 000 Kč na nájem bytu. Vedle toho u kontokorentního úvěru byly uvedeny výdaje ve výši 1 000 Kč na vedlejší splátky a 15 000 Kč na další výdaje a u kreditní karty poté částky 12 000 Kč závazků z úvěrů včetně celé jistiny kontokorentního úvěru a další náklady v celkové částce 12 000 Kč. K tomu byly rovněž dokládány výpisy z účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru. Z výpisu z BRKI neplynulo nic, co by nasvědčovalo dřívější delikvenci žalovaného. 11. Na shora zjištěný skutkový stav soud s ohledem na všeobecné obchodní podmínky, které byly součástí smlouvy, v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Rady č. 593/2008 aplikoval ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ ObčZ“), podle něhož ze smlouvy o úvěru vzniká závazek úvěrujícího na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a povinnost dotyčného tyto později úvěrujícímu vrátit spolu s úroky. Tomuto ustanovení odpovídá i vzájemné vymezení vztahů mezi žalobcem a žalovaným ve smluvní dokumentaci. Soud má za to, že ze strany žalobce byly učiněny řádné kroky směřující k objasnění podmínek potřebných k platnému sjednání smlouvy o úvěru se spotřebitelem ve smyslu § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v podobě prověření úvěruschopnosti žalovaného (přehled lustrace ze systému BRKI, jakož i údaje podané žalovaným v žádostech ú kontokorentní úvěr i úvěr prostřednictvím kreditní karty, údaje plynoucí z výpisu z účtu, a to jak stran příjmů, tak i výdajů). 12. Zbývalo tak posoudit, zda úvěr poskytnut byl a na co má žalobce případně nárok. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že úvěr byl poskytnut a od jisté doby nebyl vůbec hrazen, když platby za minimální splátky úvěru prostřednictvím kreditní karty byly hrazeny inkasem z běžného účtu, na němž díky tomu zároveň narůstal záporný debetní zůstatek nakonec převyšující limit kontokorentního úvěru. Průběh navyšování dluhu u obou produktů byl patrný z výpisů z účtu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný porušil smluvní podmínky v obou případech, žalobce v souladu s nimi přikročil k sesplatnění dluhu a odstoupení od smluv o úvěru. Následně byl žalovaný opakovaně vyzván k řádné platbě, což bylo prokázáno jedním úspěšným doručením a zbylými neúspěšnými nicméně předloženými vracenými zásilkami. Oproti jiným projednávaným věcem tak lze v té nynější hodnotit i povinnost prokázat sesplatnění dluhu řádným doručením ze strany žalobce za splněnou. Protože žalovaný neplnil dluh k výzvě žalobce, dostal se do prodlení podle § 1968 ObčZ a je povinen uhradit kromě neuhrazené jistiny, jejíž výše plyne z výpisu z účtu, a úroků i úrok z prodlení ve výši podle § 1970 ObčZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k zaplacení přiznaných částek soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. 13. Výrok pod bodem II. je odůvodněn skutečností, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za zastoupení ve výši 4 540 Kč/úkon podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby, jimiž byly příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu ve výši 30 Kč/úkon podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu v celkové výši