115 C 116/2022-91 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 6. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 022,13 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“) a žalovaným byla dne 28. 6. 2020 uzavřena smlouva [číslo] s produktovým názvem D S0 HC POJ [číslo], na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 9 735 Kč, který se skládal z úroku po dobu trvání smlouvy ve výši 88 % ročně, dále z částky na zpracování, doručení a flexibilní splácení a z částky za administrativní činnost a komfortní splácení, a to v 52 týdenních splátkách po 361 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti, na svůj dluh uhradil 4 716 Kč (dne 6. 7. 2020 částku 361 Kč, dne 11. 7. 2020 částku 361 Kč, dne 26. 7. 2020 částku 400 Kč, dne 2. 8. 2020 částku 200 Kč, dne 7. 8. 2020 částku 200 Kč, dne 14. 8. 2020 částku 250 Kč, dne 23. 8. 2020 částku 250 Kč, dne 30. 8. 2020 částku 250 Kč, dne 13. 9. 2020 částku 250 Kč, dne 20. 9. 2020 částku 100 Kč, dne 27. 9. 2020 částku 100 Kč, dne 15. 10. 2020 částku 250 Kč, dne 25. 10. 2020 částku 100 Kč, dne 1. 11. 2020 částku 200 Kč, dne 9. 11. 2020 částku 361 Kč, dne 15. 11. 2020 částku 361 Kč, dne 22. 11. 2020 částku 361 Kč a dne 29. 11. 2020 částku 361 Kč). Část úhrady ve výši 1 586,74 Kč byla žalobcem započtena na dlužnou jistinu a část úhrady ve výši 3 129,26 Kč na dlužný poplatek. Pro případ prodlení s úhradou pravidelných splátek byla mezi účastníky sjednána povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. S účinností ke dni 1. 2. 2022 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 413,26 Kč, poplatků ve výši 6 108,87 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 456,50 Kč. 2. Podáním ze dne 25. 8. 2022 žalobce doplnil žalobní návrh. Uvedl, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a hodnotil úvěruschopnost žalovaného, vycházel z informací poskytnutých žalovaným, z dostupných systémů (CEE, BRKI, NRKI) a také z ekonomického modelu, jež je podložen statistickými daty. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 28. 6. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 4 591 Kč s úrokovou sazbou 88 % ročně, poplatkem za zpracování ve výši 1 500 Kč, poplatkem za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 084 Kč a poplatkem za doplňkové pojištění ve výši 1 560 Kč, tj. částku v celkové výši 18 735 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 361 Kč (poslední splátka ve výši 324 Kč). Žalovaný se dále zavázal hradit poplatky za zahájení a vymáhání dluhu, poplatky za upomínky a pro případ prodlení s úhradou dluhu také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. 6. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 28. 6. 2020 soud zjistil, že ke dni žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný svobodný, žil ve sdíleném bytě a měl vyživovací povinnost vůči jedné osobě. Žalovaný byl zaměstnán na plný úvazek, mzda žalovaného činila 19 250 Kč, další příjem domácnosti činil 800 Kč. Účelem úvěru byly neočekávané výdaje. Odhadované měsíční výdaje činily 9 800 Kč, žalovaný dále hradil právnímu předchůdci žalobce jiný dluh měsíčními splátkami ve výši 1 697 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením občanského průkazu, příjmy žalovaného byly ověřeny předložením pracovní smlouvy a potvrzením o příjmu. 7. Z výpisu z Centrální evidence exekucí ze dne 25. 8. 2022 soud zjistil, že proti žalovanému byla ke dni žádosti o poskytnutí úvěru zahájena dvě exekuční řízení, a to dne 5. 4. 2019 (zápis dne 13. 10. 2020) a dne 3. 9. 2019 (zápis dne 16. 5. 2022). 8. Z výzvy ze dne 10. 2. 2022 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k okamžitému splacení dluhu. Z potvrzení podání soud zjistil, že výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 2. 2022. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2022 soud zjistil, že žalobce upomenul žalovaného na výši dluhu a vyzval jej k jeho zaplacení nejpozději ve lhůtě 7 dnů od datace výzvy. Z potvrzení podání soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 24. 5. 2022. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že s účinností ke dni 1. 2. 2022 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022, který byl dle potvrzení podání odeslán dne 4. 3. 2022. 11. Z výpočtu smluvní pokuty soud zjistil, že k 1. 2. 2022 činila smluvní pokuta 5 092 Kč. 12. Z výpočtu zákonného úroku z prodlení soud zjistil, že k 1. 2. 2022 činil kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 210 Kč. 13. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. 14. Z jednotlivých listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový děj. 15. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 28. 6. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 9 000 Kč za poplatek v souhrnné výši 9 735 Kč. Žalovaný uhradil na dluh částku ve výši 4 716 Kč. S účinností ke dni 1. 2. 2022 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu upomínkou ze dne 10. 5. 2022. 16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 21. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 22. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 23. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 24. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské