115 C 83/2023-18 — Městský soud v Brně

1. Žalobou došlou soudu dne 26.4.2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného vyklidit byt [číslo] o velikosti 1 pokoje, kuchyně a příslušenství ve 2. nadzemním podlaží domu v [obec] na ulici [adresa], č.o. [anonymizováno] [PSČ] [obec] a vyklizený předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný užíval byt na základě nájemní smlouvy na dobu určitou, která uplynula 31.10.2021, strany si v nájemní smlouvě ujednaly vyloučení použití ust. § 2285 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Po uplynutí nájemní doby užívá žalovaný byt bez právního důvodu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř. bez jednání, když ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a právní zástupce žalobce i žalovaný s tímto postupem soudu za použití výzvy dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům. 5. Z informací získaných z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] s domem č.p. [anonymizováno] k.ú. [část obce], obec Brno zapsaných u [stát. instituce], [stát. instituce]. 6. Z nájemní smlouvy ze dne 2.11.2020 soud zjistil, že žalovaný užíval byt [číslo] o velikosti 1 pokoje, kuchyně a příslušenství ve 2. nadzemním podlaží domu v [obec] na ulici [adresa], č.o. [anonymizováno] jako nájemce s účinností od 1.11.2020 na dobu určitou do 31.10.2021. 7. Z výzvy ze dne 10.10.2022 a doručenky soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k vyklizení bytu. 8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce je vlastníkem bytu [číslo] o velikosti 1 pokoje, kuchyně a příslušenství ve 2. nadzemním podlaží domu v [obec] na ulici [adresa], č.o. 59. Žalované v současnosti nesvědčí žádný právní důvod k užívání předmětného bytu. 9. Soud v projednávané věci aplikoval § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., podle kterého má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje, zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobce jako vlastník bytu je ve sporu aktivně hmotně-právně legitimován. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný předmětný byt po skončení nájmu nevyklidil a zasahuje tímto způsobem do vlastnického práva žalobce a je tudíž ve sporu pasivně hmotně-právně legitimován. Právo žalovaného užívat byt vzniklo z titulu nájemní smlouvy a zaniklo uplynutím doby nájmu a na období po 31.10.2021 již nebyl nájemní vztah prodloužen. Jelikož žalovanému nesvědčí žádné právo k užívání předmětného bytu, je povinen byt vyklidit tak, jak rozhodl soud výrokem I. tohoto rozhodnutí. Lhůta k vyklizení je odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5.000 Kč, a částky ve výši 600,00 Kč (dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.), tedy celkem 5.600 Kč. Při rozhodování o nákladech žalobce vzniklých v souvislosti s právním zastupováním v tomto řízení vycházel soud z nálezů Ústavního soudu ze dne 13.8.2012 sp. zn. II.ÚS 2396/09, ze dne 23.11.2010 sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 14. 3. 2013 sp. zn. II. ÚS 376/12, dle kterého u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. V daném případě žaloba o vyklizení je standardním a jednoduchým návrhem a Statutární město Brno má nepochybně dostatek kvalifikovaných úředníků (případně právní oddělení), kteří jsou schopni takové podání vůči soudu učinit.