116 C 25/2021-64 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 1. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 33 079,19 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 6. 9. 2018 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru [číslo] na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Tento se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 670 Kč. Žalovaný měl uhradit částku v celkové výši 56 829,29 Kč. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný zaplatil pouze 15 splátek v celkové výši 10 050 Kč. Žalovaný se pro případ, že se ocitne v prodlení s úhradou splátky, zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou takovou řádně nezaplacenou splátku. Pro případ, že dojde k zesplatnění úvěru, se žalovaný zavázal zaplatit jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3 % z dlužné jistiny, úroků a pojistného. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel a byl v prodlení se zaplacením 2 po sobě jdoucích splátek za měsíce leden a únor 2020, právní předchůdce žalobce dle čl. 5 smlouvy úvěr ke dni 27. 7. 2020 po předchozí výzvě zesplatnil. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 27 326,84 Kč, dlužného úroku ke dni zesplatnění ve výši 3 252,35 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 2 500 Kč za pozdní úhrady splátek v měsících leden až květen 2020 a smluvní pokuty ve výši 3 % z dlužné jistiny a úroku, tj. částky ve výši 917,38 Kč. Žalobce marně vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky. 2. Žalovaný souhlasil s tvrzením, že pohledávka vznikla. Posouzení oprávněnosti nároku s ohledem na posouzení úvěruschopnosti ponechal na soudu. 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 4. Ze smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že tato byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], později pod [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO]) uzavřena dne 6. 9. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, ve kterém byl zahrnut poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 600 Kč. Dle předloženého bankovního výpisu byl žalovanému dne 6. 9. 2018 na bankovní účet. č. [bankovní účet] poskytnut úvěr ve výši 29 400 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splatit 84 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 670 Kč (vyjma poslední) splatných vždy k 16. dni příslušného měsíce, počínaje 16. 10. 2018 Poslední splátka měla být uhrazena ke dni 16. 9. 2025. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 19,99 %. V čl. 5 smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý jednotlivý případ prodlení se splátkou či platbou. Dále bylo mezi stranami v čl. 5 smlouvy ujednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky více než 3 měsíce nebo v případě nezaplacení 2 měsíčních splátek po sobě, je právní předchůdce žalobce oprávněn úvěr zesplatnit a naúčtovat žalovanému jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3 % z dlužné jistiny, úroku a pojistného. 5. Dle předložených tabulek označených jako UW dashboard a MW dashboard právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný byl svobodný, studoval a bydlel u rodičů nebo jiných rodinných příslušníků, měl příjem ve výši 15 000 Kč a výdaje ve výši 5 000 Kč. 6. Z výpisů z běžného účtu za měsíce červen, červenec a srpen 2018 soud zjistil, že žalovaný měl u bankovní [právnická osoba] bank a.s. veden bankovní účet č. [bankovní účet]. Konečný zůstatek na tomto účtu v měsíci červnu 2018 dosahoval částky 6 496,62 Kč, v měsíci červenci 2018 částky 2 421,30 Kč a v měsíci srpnu 2018 částky 333,19 Kč. Průměrně byla na uvedený účet měsíčně připsána částka 14 366 Kč. 7. Dle předloženého přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný řádně uhradil pouze 15 splátek v částce 10 050 Kč, přičemž splátku splatnou ke dni 16. 1. 2020 ani následující splátky již nezaplatil. 8. Z předložené výzvy před zesplatněním ze dne 1. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl právním předchůdcem žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky a upozorněn, že nebude-li dlužná částka do 30 dnů od doručení dopisu uhrazena, bude celý úvěr zesplatněn. Výzva byla žalovanému dle předloženého prohlížení zásilek – historie zásilky odeslána dne 3. 6. 2020 na adresu [adresa žalovaného] adresu [adresa žalovaného]. 9. Dopisem označeným jako„ Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru“ ze dne 27. 7. 2020 byl žalovaný informován o zesplatnění a vyzván k zaplacení celé dlužné částky ve výši 33 079,19 Kč. 10. Předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2020 pak právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Předžalobní výzva byla žalovanému dle předloženého prohlížení zásilek – historie zásilky odeslána dne 20. 11. 2020 na adresu [adresa žalovaného] adresu [adresa žalovaného]. 11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle § 2048 věty prvé občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 13. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V průběhu řízení právní předchůdce ke dni 1. 12. 2021 zanikl v důsledku fúze sloučením s žalobcem, který vstoupil do jeho práv a povinností, z tohoto důvodu je žalobce oprávněn pohledávku za žalovaným vymáhat. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný dosahoval dostatečného příjmu v porovnání s jeho měsíčními výdaji, že mu zůstával dostatek peněžních prostředků ke splnění závazku ze smlouvy a placení měsíční splátky ve výši 670 Kč. Soud nedospěl k závěru, že by uzavřená smlouva byla v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného neplatná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřením smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] dne 6. 8. 2018 dle § 2395 a násl. občanského zákoníku vznikl závazkový vztah. Právní předchůdce žalobce splnil svoji povinnost ze smlouvy vyplývající, když poskytl žalovanému dne 6. 8. 2018 na bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 29 400 Kč. Žalovaný však svoji povinnost plynoucí ze smlouvy porušil, když řádně a včas nesplácel sjednané měsíční splátky ve výši 670 Kč a zaplatil pouze 15 splátek v celkové výši 10 050 Kč. Právní předchůdce žalobce v souladu s čl. 5 smlouvy, po předchozí výzvě před zesplatněním, úvěr ke dni 27. 7. 2020 zesplatnil. Jelikož žalovaný jednané splátky řádně neuhradil, vzniklo právnímu předchůdci žalobce dle § 2048 občanského zákoníku právo na smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč za prodlení s úhradou splátek v měsících lednu až květnu 2020 a smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 917,38 Kč odpovídající 3 % z dlužné jistiny a úroku, tj. z částky 30 579,19 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s plněním peněžitého závazku vzniklo žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku žalobci uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 33 079,19 Kč s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 27 326,84 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení výši 8,25 % ročně z částky 33 079,19 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 917,38 Kč. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT”). Z tarifní hodnoty ve výši 33 996,57 Kč činí sazba za jeden úkon právní služby částku 2 460 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé a účast u jednání § 11 odst. 1 AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka ve výši 1.200 Kč jako náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 11.040 Kč navýšena o DPH ve výši 21 %, tj. o částku 2.318 Kč. Žalobci byla přiznána také náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 654 Kč. 15. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku