119 C 104/2023-55 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 16.035,70 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 11.3.2020 smlouvu o úvěru [číslo] přílohu [číslo] tvořil předpis splátek. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 23.000 Kč, který čerpala žalovaná v hotovosti, což potvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistotou se žalovaná zavázala uhradit příslušenství ve výši 19.756 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkem se tedy zavázala žalovaná uhradit částku 42.756 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3.054 Kč. Splatnost první splátky nastala do měsíce po podpisu smlouvy a následující splátka byla sjednána vždy v prvním odstavci první strany smlouvy pod rekapitulací závazků. Poslední splátka byla splatná dne 11.5.2021. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce řádně zkoumal úvěryschopnost žalované. Žalovaná nesplnila celou svou povinnost řádně a včas, uhradila pouze 22.800,01 Kč, což odpovídá 7 řádně uhrazeným splátkám. Dne 4.4.2020 byla uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek ve znění pozdějších dodatků. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávky, a to dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.7.2020. Postoupení pohledávek se stalo účinným dne 28.7.2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 11.220,48 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 537,51 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5.259,48 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 997,46 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1.932,06 Kč, dále účelně vynaložených nákladů na mimosoudní vymáhání ve výši 256 Kč a smluvní pokuty ve výši 4.806,22 Kč a dále běžícího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny. Přes předžalobní výzvu žalovaná dosud žalobci ničeho neuhradila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z žádosti o úvěr ze dne 11.3.2020 soud zjistil, že žalovaná požádala právního předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 23.000 Kč. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že téhož dne 11.3.2020 byla uzavřena smlouva mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou o poskytnutí úvěru ve výši 23.000 Kč. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že úvěr čerpala v hotovosti, zavázala se zaplatit úrok v celkové výši 2.214 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 11.270 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2.132 Kč, inkasní poplatek ve výši 4.140 Kč, celkem tedy 42.756 Kč. Celkové náklady na poskytnutí úvěru 19.756 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3.054 Kč. Z formuláře pro standardní informace ze dne 11.3.2020 soud zjistil, že žalovaná byla seznámena s parametry půjčky a s předpisem jednotlivých splátek. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud zjistil, že žalobce je společnost s ručením omezeným, mezi jejíž předmět podnikání patří mimo jiné činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.4.2022 včetně dodatku [číslo] k rámcové smlouvě ze dne 3.6.2022 soud zjistil, že byla sjednána dohoda o postoupení pohledávek z právního předchůdce žalobce na žalobce. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.7.2022 včetně přílohy [číslo] soud zjistil, že touto smlouvou byla postoupena pohledávka za žalovanou z právního předchůdce žalobce na žalobce. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že postoupení bylo provedeno za úplatu. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4.8.2022 (včetně poštovního podacího archu) soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce. Z předžaloabní výzvy ze dne 21.11.2022 (včetně poštovního podacího archu) soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Z výpisu úkonu mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 6.12.2022 soud zjistil, že žalobce si účtuje jako náklady odeslání obyčejného dopisu dne 8.9.2022 a cestu pověřeného terénního pracovníka dne 25.8.2022. Dle čestného prohlášení ze dne 10.3.2020 měla žalovaná bydlení zajištěno u pana [jméno] [příjmení] a dle potvrzení o výši příjmů ze dne 6.3.2020 žalovaná dokládala, že průměrný měsíční čistý příjem žalované činí 22.140 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne 11.3.2020 právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované dne 11.3.2020 peněžní prostředky ve výši 23.000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018. Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalované úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo ze zákona, a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat následky předvídané smluvními stranami. Právním předchůdci žalobce tak právo na zaplacení nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru a nesplaceného inkasního poplatku a smluvní pokuty nevzniklo a nelze je tedy žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě této neplatné smlouvy její předmět převzala a čerpala, tj. 11.3.2020 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 23.000 Kč, je povinna takto čerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaná právnímu předchůdci žalobci uhradila částku ve výši 22.800,01 Kč, je žalobou uplatnění nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (23.000 Kč) a částkou vrácenou (22.800,01Kč). Ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru v účinném znění však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídajícího možnostem. Mezi účastní nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté dosud nevrácené jistiny, žalova