119 C 23/2023-42 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 46.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že dne 22.6.2021 uzavřel žalobce s žalovanou smlouvu o zápůjčce. Předmětem této smlouvy byla zápůjčka finančních prostředků žalované ve výši 46.000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit nejpozději do 31.12.2021. Žalovaná čerpala zápůjčku v hotovosti prostřednictvím pana [příjmení] a vrátit peněžní prostředky měla povinnost rovněž v hotovosti. Sjednaný úrok ve výši 1% z dlužné částky denně se žalobce rozhodl nepožadovat. Přes předžalobní výzvu ze dne 3.2.2022 žalovaná dosud žalobci ničeho neuhradila. Žalovaná se k nároku uvedeného v žalobě nevyjádřila. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 22.6.2021 soud zjistil, že žalobce jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitelka uzavřeli smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem byla zápůjčka částky 46.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit do 31.12.2022. V bodě 3.1 byl sjednán pro případ prodlení žalované úrok ve výši 1% z dlužné částky denně. Z předžalobní výzvy ze dne 3.2.2022 soud zjistil, že před podáním žaloby zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Z kopie obálky soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované odeslána. Zásilka nebyla žalovanou vyzvednuta dne 24.2.2022. Z printscreenu SMS komunikace ze dne 9.9.2021 se podává, že žalobce připomněl žalované její dluh a ta jeho existenci uznala. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek byl v rozhodné době spolubydlícím žalobce. Žalobce pobýval v zahraničí, telefonicky se dohodl na zápůjčce s žalovanou. Svědka požádal, aby předal paní žalované částku 46.000 Kč, což svědek na pokyn žalobce učinil a v hotovosti žalované předal předmětnou částku. Nebylo to poprvé, kdy žalobce žalované peníze zapůjčil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelkou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). Předmětem zápůjčky byly peněžní prostředky ve výši 46.000 Kč. Žalovaná předmět zápůjčky převzala v hotovosti prostřednictvím [jméno] [příjmení]. Přes výzvy žalobce však žalovaná ve sjednané lhůtě 31.12.2021 žalobci ničeho neuhradila. Žalobce svou smluvní povinnost splnil, žalovaná ji v celém rozsahu nesplnila, proto žalobci vzniklo právo po žalované požadovat vrácení dlužné částky. S ohledem na prodlení žalované ve smyslu ust. § 1968 občanského zákoníku vznikl žalobci nárok na příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení ve výši dle ust. § 1970 občanského zákoníku a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 21.442 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.840 Kč, 5 úkonů právní služby po 2.940 Kč, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., 5 režijních paušálů po 300 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva k plnění, písemné podání soudu, účast při jednání soudu dne 19.6.2023, dne 27.9.2023) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 3.402 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za písemné podání ze dne 12.7.2023, neboť tyto skutečnosti měl žalobce uvést v žalobním návrhu, nikoli až na výzvu soudu, nejedná se o účelně vynaložený náklad.