13 C 24/2023-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 140 408 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 9. 2022 do zaplacení. V žalobě uvedla, že se s žalovaným, který byl jejím zaměstnancem dohodla na tom, že mu vyplatí náborový příspěvek v celkové výši 100 000 Kč s podmínkou, že žalovaný je povinen tento příspěvek vrátit, pokud nedodrží všechny sjednané podmínky. Dále s žalovaným uzavřela též dohodu, že za žalovaného uhradí náklady na zvýšení pracovní kvalifikace s tím, že se žalovaný zavázal u žalobkyně setrvat jako zaměstnanec alespoň 4 roky od zvýšení své kvalifikace. V případě nedodržení této podmínky měl žalovaný povinnost vrátit poměrnou část nákladů (dle skutečné doby trvání pracovního poměru) jejichž výše byla 60 000 Kč. Žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] a dále dohody o pracovní činnosti ze dne [datum]. Žalovaný a žalobkyně se dohodli na skončení pracovního poměru (pracovní smlouvy a dohody o pracovní činnosti) k 20. 5. 2022. Tímto došlo k naplnění rozvazovací podmínky vrácení náborového příspěvku v částce 71 200 Kč i poměrné části nákladů na zvýšení kvalifikace žalovaného v částce 56 100 Kč. Dále žalovanému ke dni skončení pracovního poměru vznikl dluh v částce 9 024 Kč za 51 hodin přečerpané dovolené a v částce 4 084 Kč za nevrácené oděvy. Celkem tedy žalovanému vznikl dluh v částce 140 408 Kč, přičemž tento dluh žalovaný vůči žalobkyni uznal podpisem dohody o uznání dluhu ze dne [datum], kde se účastníci dohodli, že žalovaný bude svůj dluh hradit prostřednictvím splátek, pod výhradou jejich ztráty. Žalovaný ovšem neuhradil ani jednu splátku a dluh se tak stal splatným. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu, ovšem neúspěšně. 2. Žalovaný se k žalobě, ani přes výzvu soudu, nevyjádřil. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.): 4. Žalovaný se dne [datum] zavázal pro žalobkyni vykonávat práci [anonymizována tři slova], a to na dobu neurčitou. Současně se účastníci dohodli, že žalobkyně vyplatí žalovanému částku 100 000 Kč, a to v 5 splátkách po 20 000 Kč jako náborový příspěvek. Každá z pěti splátek měla být vyplacena po splnění stanovených podmínek spočívajících v odpracované době. Poslední splátka měla být žalovanému vyplacena v měsíci po kterém pracovní poměr přesáhl 4 roky a žalovaný odpracoval alespoň čtyřnásobek fondu roční pracovní doby. Dále se účastníci dohodli, že pokud dojde k rozvázání pracovního poměru z jakéhokoliv důvodu před vyplacením všech splátek, je žalovaný povinen všechny vyplacené splátky vrátit. Příspěvek podléhal dani z příjmů a odvodům sociálního a zdravotního pojištění (pracovní smlouva ze dne [datum] a dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne [datum]). Dne [datum] se žalovaný s žalovanou dohodl, že žalovaný bude pro žalobkyni vykonávat práci [anonymizována tři slova] [anonymizováno] s cílem zvýšení kvalifikace žalovaného k výkonu práce [anonymizována dvě slova] (dohoda o pracovní činnosti). K tomu žalobkyně umožnila žalovanému účast na kurzu k získání této kvalifikace. Zároveň se účastníci dohodli, že pokud nebude žalovaný po získání zvýšené kvalifikace v pracovním vztahu s žalobkyní alespoň 4 roky a neodpracuje nejméně 200 směn je povinen uhradit žalobkyni náklady na zvýšení kvalifikace v částce 60 000 Kč, a to v poměrné výši dle skutečně odpracované doby a směn (dohoda ze dne [datum]). Žalobkyně žalovanému vyúčtovala, že jí dluží částku 71 200 Kč za nevrácený náborový příspěvek, na kterém žalovanému vyplatila částku 80 000 Kč, z toho 8 800 Kč bylo uhrazeno na sociální a zdravotní pojištění, dále dluh za přečerpaných 51 hodin dovolené v částce 9 024 Kč, pak částku 56 100 Kč jako náhradu nákladů na zvýšení kvalifikace, když žalovaný po zvýšení odpracoval pouze 13 z minima 200 směn, ke kterým se zavázal (vyčíslení dluhu). Dále pak žalobkyně vyúčtovala žalovanému dluh v částce 4 084 Kč za nevrácené oblečení, a to částku 980 Kč za softshellovou bundu, částku 1 439 Kč za zimní bundu, částku 765 Kč za zimní kalhoty, částku 575 Kč za krátké kalhoty, částku 210 Kč za zimní čepici a částku 114 Kč za kravatu, a to s ohledem na obnošení těchto věcí (vyčíslení úhrady). Žalovaný podepsal dokument označený jako dohoda o uznání dluhu, kde uznává, že žalobkyni dluží částku 140 408 Kč jako náhradu nákladů za náborový příspěvek (71 200 Kč), přečerpanou dovolenou (9 024 Kč), kurz [anonymizována dvě slova] (56 100 Kč) a nevrácené oděvní součástky (4 084 Kč). Tento dluh se zavázal vrátit ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně od 25. 6. 2022 pod ztrátou výhody splátek (dohoda o uznání dluhu). Žalobkyně pak vyzývala k žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne 18. 8. 2022 (předžalobní výzva). 5. Výše uvedený skutkový stav soud posoudil dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ ZP“). 6. Podle ustanovení § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Na základě ustanovení § 222 odst. 4 ZP je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo. 9. Dle ustanovení § 234 odst. 1 ZP uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace. 10. Po právním posouzení závěru o skutkovém stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. 11. Žalovaný uzavřel s žalobkyní platnou pracovní smlouvu (§ 33 ZP), na základě které pro ni vykonával závislou práci (§ 3 ZP). Součástí pracovní smlouvy bylo i ujednání o náborovém přípěvku, na kterém žalobkyně žalovanému vyplatila částku 71 200 Kč. Nárok na příspěvek však žalovanému zanikl, jelikož žalovaný nedopracoval u žalobkyně potřebnou dobu. Ukončením pracovního poměru tak nastala rozvazovací podmínka a žalovaný na vyplacené prostředky ztratil nárok. Tím mu vznikla povinnost tuto částku vrátit žalobkyni jako bezdůvodné obohacení, které nabyl z právního důvodu, jež odpadl (§ 2991 odst. 2 o. z.). 12. Žalobkyně žalovanému poskytla k výkonu práce ošacení představující majetkovou hodnotu ve vlastnictví žalobkyně, které mohl žalovaný užívat. Skončením pracovního poměru však právo žalovaného k užívání ošacení zaniklo a žalovanému vznikla povinnost žalobkyni ošacení vrátit. Tuto povinnost však žalovaný nesplnil a nevrátil žalobkyni ošacení uvedené v bodě 4. rozsudku, v hodnotě 4 084 Kč po započtení jeho obnošení. Žalobkyni tak náleží částka představující bezdůvodné obohacení žalovaného ve výši hodnoty ošacení, neboť vzhledem k poklesu hodnoty ošacení v důsledku používání a stáří není dobře možné vydání konkrétního předmětu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), přičemž žalovaný navíc v dohodě o uznání dluhu vyslovil s peněžitou náhradou souhlas. 13. Dále spolu účastníci, na základě uzavřené dohody o pracovní činnosti (§ 76 ZP) uzavřeli platnou kvalifikační dohodu dle § 234 ZP, na základě které žalobkyně vynaložila částku 60 000 Kč ke zvýšení kvalifikace žalovaného. Protože žalovaný neodpracoval pro žalobkyni sjednanou dobu alespoň 4 let, vznikla mu v souladu s kvalifikační dohodou povinnost uhradit žalobkyni sjednané náklady na zvýšení kvalifikace v částce 60 000 Kč (§ 234 odst. 1 ZP). 14. Žalovaný pak také vyčerpal o 51 hodin dovolené více, než byl jeho nárok ke dni skončení pracovního poměru. Tím mu vznikla zákonná povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou náhradu mzdy za takto přečerpanou dovolenou (§ 222 odst. 4 ZP), přičemž v daném případě náhrada mzdy činí částku 9 024 Kč. 15. Všechny dílčí dlužné částky pak žalovaný vůči žalobkyni uznal co do důvodu i výše v souladu s dikcí § 2053 o. z. Zároveň se zavázal dluh hradit ve splátkách pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení žalovaného s platbou. Protože žalovaný splátky nehradil, nastala splatnost celého dluhu. O výši dluhu ani jeho vzniku pak soud neměl pochybnosti vzhledem k tomu, že jej žalovaný dobrovo