14 C 181/2022-67 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 15. 6. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 10 593,29 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně: společností [právnická osoba] [IČO], a žalovaným, č. sml.: [číslo]. 2. Žalovaný se nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav. 4. Dne 27. 1. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 52 týdenních splátkách po 377 Kč, poslední splátka 327 Kč. Úrok činil 56 % ročně. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek v celkové výši 7 994 Kč, který se skládal z úroku ve výši 3 103 Kč a poplatku ve výši 4 891 Kč, dále bylo sjednáno pojistné ve výši 1 560 Kč. Celková splatná částka činila částku ve výši 19 554 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 1. 2020, č. sml.: [číslo]). 5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 1. 2020 vyplynulo, že žalovaný bydlel formou spolubydlení, jeho měsíční výdaje byly odhadnuty na 10 500 Kč. Příjmy žalovaného činily 19 250 Kč měsíčně z práce na plný úvazek, další příjem domácnosti činil 800 Kč měsíčně. Údaje o přijmu žalovaného měly být ověřeny z pracovní smlouvy (označené datem do 31. 5. 2020) a potvrzením o příjmu. 6. Ze žaloby vyplynulo, že žalovaný zaplatil na svůj závazek celkem 13 455 Kč. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky, pak bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 28. 1. 2022, kdy dopisem datovaným dne 1. 2. 2022 byl současně žalovaný informován o postoupení pohledávky (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, dopis ve věci oznámení o postoupení pohledávky). 8. Skutkový stav soud vzal za prokázaný z těchto provedených listinných důkazů: smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 1. 2020, potvrzení o výši příjmu, zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr, výpis z centrální evidence exekucí, smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy ze dne 28. 1. 2022, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2022, výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10.2.2022, předžalobní výzva ze dne 20.5.2022. Pokud jde o ověření exekucí, které jsou na žalovaného vedeny, tak žalobkyně nezjistila, jaký to má případně dopad na posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ani neví, kolik bylo žalovanému strháváno exekučně a jak se to tedy promítlo do jeho pravidelných měsíčních výdajů. Tedy žalobkyně k listinnému důkazu výpis z centrální evidence exekucí nic soudu nesdělila, a to zejména k tomu, co by měl soud z tohoto listinného důkazu zjistit a jak to souvisí s úvěruschopností žalovaného. Soud zjistil, že na žalovaného jsou evidovány 2 záznamy exekucí, které byly zahájeny v roce 2019. Dotaz na exekuce žalovaného byl proveden až v roce 2022 a úvěrová smlouva byla uzavřena v roce 2020. Není tedy zřejmé, zda byl žalovaný lustrován v době uzavření smlouvy a s jakým výsledkem, pokud jde o ověření tehdy aktuální úvěruschopnosti. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 7 cit. zákona). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 10 000 Kč, když žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“ 13. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie. 14. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice prokázala uzavření smlouvy, avšak věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). 15. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 1. 2020 vyplynulo, že žalovaný bydlel formou spolubydlení, jeho měsíční výdaje byly odhadnuty na 10 500 Kč. Příjmy žalovaného činily 19 250 Kč měsíčně z práce na plný úvazek, tudíž na živobytí zbývalo 8 750 Kč. Žalovaný měl jednu vyživovací povinnost. Další příjem domácnosti 800 Kč měsíčně nebyl ničím doložen. Údaje o příjmu žalovaného měly být ověřeny z pracovní smlouvy (označené datem do 31. 5. 2020) a potvrzením o příjmu. Je evidentní, že žalovaný měl zdroj příjmu pouze na omezenou dobu, tudíž jeho prognóza splácení úvěru byla horší. Dále je nutno zdůraznit, že věřitel nijak neověřoval výši nákladů na bydlení žalovaného (např. nájemní smlouvou, doklady o platbách nájmu) ani další výdaje domácnosti (internet, telefon, energie a služby). Obraz o majetkových poměrech žalovaného nebyl úplný. Rovněž není zřejmé, co by měl prokázat dodatečně provedený důkaz na seznam exekucí, jak soud rozebral výše v odst. 8 odůvodnění. Pokud žalobce navrhl další dva důkazy, a to výslech svědka [příjmení] a výpis z registru vázaných zástupců, tak tyto dva důkazy soud zamítl, neboť by provedení těchto důkazů nevedlo k objasnění věci a provádění těchto důkazů by tak bylo nehospodárné. Výslechem tohoto svědka a výpisem z registru vázaných zástupců by totiž nemohl žalobce prokázat své tvrzení ohledně řádného ověření úvěruschopnosti. K tomu by musel žalobce doložit listinné důkazy, ze kterých svědek [příjmení] vycházel při vyplňování karty zákazníka. Tyto listinné důkazy nelze nahradit svědeckou výpovědí tohoto svědka a ani listinou výpis z registru vázaných zástupců. 16. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. 17. Protože bylo žalovanému poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaný je povinen toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatil (§ 2991 odst. 1 o.z.) Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, jednalo se na straně žalovaného o plnění, kte