16 C 140/2023-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným vyklidit byt [číslo] v domě [adresa], č. or. [anonymizováno] na ulici [ulice] v [obec] a tento předat vyklizený do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť žalovaný byl nájemcem výše předmětného bytu od 1.3.2012 do 27.4.2023, kdy nájemní vztah skončil výpovědí z nájmu bytu bez výpovědní doby v duchu § 2291 občanského zákona, a to z důvodu zvlášť závažného porušení povinnosti nájemce platit řádně a včas nájemné a náklady na služby spojené s užíváním bytu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 7.3.2012 byla uzavřena nájemní smlouva mezi pronajímatelem - žalobcem a nájemcem - [celé jméno žalovaného] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s předmětem byt [číslo] situovaný ve 3. podlaží domu [adresa], č. or. [anonymizováno], a to na ulici [ulice] v [obec] sestávající se z kuchyně, 3 pokojů, předsíně a příslušenství. Nájemní smlouva byla sjednána na dobu neurčitou. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14.10.2014 pod č.j. [číslo jednací], jež nabyl právní moci dne 5.11.2014 bylo manželství žalovaného rozvedeno v duchu ust. § 757 o.z., když smlouvou o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 16.7.2014 si účastníci ujednali, že po rozvodu manželství bude předmětný byt výlučně užívat žalovaný a jeho manželka se zavázala odhlásit z trvalého pobytu na adrese [adresa], a to nejpozději do 14 dnů, to vše za období od listopadu 2022 do února 2023 včetně. Z konta uživatele soud zjistil, že žalovaný neplatil nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu rovněž za měsíce březen, duben a květen 2023, kdy celkový stav konta uživatele k 1.6.2023 představuje nedoplatek 54.819 Kč. Z evidenčního listu pro výpočet úhrady za užívání bytu pro [číslo] soud zjistil, že žalovaný je evidován jako výlučný nájemce sporného bytu při nájemném 4.514 Kč a službách spojených s užíváním bytu 3.563 Kč. Dne 20.4.2023 dal žalobce jako pronajímatel žalovanému jako nájemci výpověď nájemní smlouvy, když kontrolou účetních dokladů bylo zjištěno, že žalovaný nezaplatil měsíční nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním předmětného bytu za měsíc listopad 2022 ve výši [částka], za měsíc prosinec 2022 ve výši 8.077 Kč, za měsíc leden 2023 ve výši 8.077 Kč, za měsíc únor 2023 ve výši 8.077 Kč a za měsíc březen 2023 ve výši 8.077 Kč, tedy celkem 38.665 Kč, čímž se dopustil ve smyslu ust. § 2291 odst. 2 o.z. zvlášť závažného porušení svých povinností vyplývajících z nájmu bytu, a proto na základě rozhodnutí Rady městské části [okres] na 016 zasedání dne 19.4.2023 pronajímatel vypověděl ve smyslu § 2291 odst. 1 o.z. nájem předmětného bytu bez výpovědní doby, kdy nájemní vztah je ukončen dnem doručení výpovědi. Současně byl žalovaný vyzván k vrácení bytu nejpozději do 15.5.2023 s tím, že byl poučen o možnosti podat přezkoumání oprávněnosti výpovědi k Městskému soudu v Brně, a to ve lhůtě 2 měsíců. Dne 27.4.2023 byla výpověď uložena na poště spolu s výzvou k vyzvednutí zásilky do 10 dnů, k čemuž nedošlo a zásilka byla vrácena zpět žalobci. 4. Vycházeje z provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a jako takové jí bylo soudem bez dalšího vyhověno. V průběhu řízení žalobce nejen tvrdil, ale současně i prokázal, že tento uzavřel co by pronajímatel s žalovaným jako s nájemcem dne 7.3.2012 nájemní smlouvu k bytu [číslo] situovaný ve 3. podlaží domu [adresa], č. or. [anonymizováno] na ulici [ulice] v [obec] sestávající se z kuchyně, 3 pokojů, předsíně, koupelny, WC, lodžie a sklepu, kdy nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Jelikož žalovaný neplnil své povinnosti vyplývající z nájemního vztahu spočívající v tom, že minimálně za měsíce listopad 2022 až únor 2023 včetně nezaplatil nájemné a náklady na služby spojené s užíváním bytu, dal žalobce žalovanému výpověď bez výpovědní doby, neboť tento zvlášť závažným způsobem porušil své povinnosti vyplývající z nájemního vztahu. Vzhledem k tomu, že v daném případě byl žalovaný současně poučen ve smyslu § 2290 zákona č. 89/2012 Sb. o možnosti přezkoumání podané výpovědi u soudu, a to v 2 měsíční lhůtě ode dne doručení výpovědi, soud shledal v daném případě naplnění všech zákonných znaků ze strany žalobce jdoucí k platnému ukončení nájemního vztahu žalovaného ke spornému bytu v duchu ust. § 2291 a následující o.z. Pokud se týká samotných výpovědních důvodů, tak tyto nebyly předmětem tohoto řízení a soud ani nepřipustil, aby takovéto řízení bylo ve věci podaného návrhu otevřeno, neboť předmět tohoto sporu byl vymezen podanou žalobou a tento se vztahuje toliko k vyklizení předmětné bytové jednotky při zkoumání otázky existence či neexistence nájemního vztahu. Samotné důvodu, pro které byla dána výpověď již toto řízení nezkoumá, neboť smyslem žaloby na vyklizení nemovitosti není suplování řízení o případné oprávněnosti podané žaloby. Lze tak uzavřít, že soud shledal podanou žalobu po právu a jako takové jí bylo bez dalšího vyhověno. 5. Pokud se týká otázky počtu nájemců předmětného bytu, tak zůstává sice pravdou, že nájemní smlouva byla uzavřena s manžely [příjmení], a to dne 7.3.2012. Toto manželství však bylo v roce 2014 rozvedeno, když k rozvodovému rozhodnutí byla předložena smlouva mimo jiné i o vypořádání společného bydlení pro dobu po rozvodu, kdy tehdejší manželka žalovaného se zavázala, že předmětný byt opustí a odhlásí se z trvalého pobytu do 1 měsíce od právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Z uvedeného tak pak vyplývá, že v době rozhodné byl nájemcem předmětného bytu výlučně žalovaný, když nájemní vztah jeho bývalé manželky zanikl v souvislosti s rozvodovým řízením. 6. Pokud se týká samotné otázky doručení výpovědi žalovanému, soud k tomu odkazuje na obsah spisu, ze kterého vyplývá, že písemná výpověď z nájmu bytu ze dne 20.4.2023 byla žalovanému zaslána dne 25.4.2023 a následně vhozena do schránky žalovaného dne 16.5.2023, jak vyplývá z relace pošty, neboť žalovaný si výpověď nepřevzal u poskytovatele služeb, a to ani v době, kdy tato byla připravena k vyzvednutí od 27.4.2023 do 16.5.2023. Lze tak usoudil, že se jedná v daném případě o poslední žalobci známou adresu žalovaného a tím, že byla vhozena do jeho domovní schránky tato se dostala do dispozice žalovaného a je pak výlučně na žalovaném, zdali tento se s obsahem písemnosti seznámil či nikoliv. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.000 Kč, jakož i dvou paušálních náhrad po 300 Kč, tedy celkem 5.600 Kč O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu tak, že žalobci nepřiznal odměnu za zastupování advokátem. Soud své rozhodnutí opíral o nález Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 2396/09, jenž odpovídá i nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 23.11.2010, sp.zn. III. ÚS 2984/09 a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 14.3.2013, sp.zn. II. ÚS 376/12. U žalobce tedy lze presumot existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k tomu, aby mohl a byl schopen v dostatečné míře hájit svá práva a zájmy, navíc v takto bagatelních věcech, bez toho, aby musel využívat služeb advokátů a náklad právního zastoupení tak nelze považovat za účelně vynaložený. 8. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.