16 C 194/2023-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 30.793 Kč s příslušenstvím, neboť mezi účastníky byla dne 7.4.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč a žalovaný se zavázal za poskytnutý úvěr zaplatit celkem 42.000 Kč prostřednictvím 40 pravidelných měsíčních splátek po 1.050 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíce, počínaje dnem 20.5.2022. Své smluvní povinnosti žalovaný nedostál, poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel a proto došlo k zesplatnění úvěru, a to podáním ze dne 25.2.2023. Ke dni sepsání žaloby byl žalovaný v prodlení s úhradou částky celkem 27.481 Kč sestávající se z dlužných splátek ve výši 3.150 Kč a ze zesplatněné části jistiny ve výši 24.331 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 7.4.2022 uzavřel žalobce jako poskytovatel s žalovaným jako se zákazníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnutý úvěr spolu s navýšením v celkové výši 42.000 Kč prostřednictvím 40 pravidelných měsíčních splátek po 1.050 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje dnem 20.5.2022. Z čestného prohlášení spotřebitele soud zjistil, že tento měl k 7.4.2022 závazek ke [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 10.000 Kč, na který zbývalo doplatit 9.000 Kč prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 1.035 Kč. K pravidelným měsíčním výdajům podřadil náklady na bydlení ve výši 2.000 Kč a splátky úvěru ve výši 1.035 Kč. Jeho pravidelný měsíční příjem činí celkem 19.625 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka soud zjistil, že příjmy zákazníka představují 16.625 Kč a příjmy domácnosti 19.625 Kč. Pravidelné výdaje představují náklady na bydlení ve výši 2.000 Kč a náklady na platbu úvěru ve výši 1.035 Kč, rozdíl tak představuje u zákazníka 13.590 Kč, u domácnosti 16.590 Kč. Z přehledu příjmů žalovaného za období leden a únor 2022 soud zjistil, že celkové příjmy žalovaného činily v lednu 20.042 Kč a v únoru 17.751 Kč. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 12.4.2022 byla zaúčtována na účet žalovaného částka 27.500 Kč a dne 12.4.2022 částka 2.500 Kč. Dne 25.2.2023 byl žalovaný srozuměn o zesplatnění úvěru a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou s podacím lístkem z téhož dne. 4. S ohledem na datum uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dne 7.4.2022) soud věc posoudil ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., dle kterého se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2048 o.z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění, než peněžitém. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ve smyslu ust. § 2395 a následující o.z., dle které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč a tento se zavázal vrátit včetně sjednaného navýšení, a to prostřednictvím 40 měsíčních splátek po 1.050 Kč. Žalovaný však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy neplnil, tj. řádně a včas nehradil sjednané splátky, a proto došlo ze strany žalobce podáním ze dne 25.2.2023 k zesplatnění úvěru. Žalovaný tak dluží žalobci na dlužné jistině 26.136 Kč včetně 21,05% úroku ročně, na smluvní pokutě 1.996 Kč (4 x 499), 300 Kč dluh na účelně vynaložených nákladech (3 x 100 Kč), 1.016 Kč dluh na smluvní pokutě 0,1% denně ode dne zesplatnění a 1.345 Kč jako dluh na úrocích. S ohledem na shora uvedené, jakož i na naprostou nečinnost žalovaného v průběhu celého řízení, soud tak z důvodů shora uvedených bez dalšího žalobě vyhověl, a to jak co do dlužné jistiny, tak co dlužných úroků z prodlení s odkazem na § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena s odkazem na § 160 odst. 1 o.s.ř. v rozsahu 3 dnů. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1.232 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 500 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH (§ 14b odst. 1,5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.) tedy celkem 3.410 Kč, z čehož DPH představuje 378 Kč. 7. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.