16 C 87/2023-96 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 22.401,33 Kč s příslušenstvím, neboť mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 12.8.2010 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. V souladu se smlouvou a dispozicemi ke kontokorentnímu úvěru, jež byl nedílnou součástí smlouvy, byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 19.000 Kč s tím, že žalovaný se ve smlouvě zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání [anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu s tím, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka tak využila svého práva ze Smlouvy a Podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] a debetní zůstatek běžného účtu ve výši 22.401,33 Kč převedl dne 11.10.2018 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Po převedení debetního zůstatku na zvláštní úvěrový účet umožnila banka žalovanému jeho splácení ve splátkách. Dlužná částka však nebyla žalovaným řádně a včas splácena, banka proto využila svého práva a v souladu se Smlouvou o Podmínkami celou dlužnou částku dopisem ze dne 14.2.2019 zesplatnila ke 14.2.2019 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky, která nebyla žalovaným uhrazena. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] dále jako bankou a žalovaným dále jako klientem byla dne 12.8.2010 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] k tomuto běžnému účtu. V souladu se Smlouvou a Dispozicemi, jež byly součástí uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 19.000 Kč. Výše povoleného limitu úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány k Dispozici ke Smlouvě. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180 dnů čerpání [anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu s tím, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Své smluvní povinnosti však žalovaný neplnil a překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl debetní zůstatek na běžném účtu. Banka tak využila svého práva ze Smlouvy a Podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [anonymizováno] a debetní zůstatek z běžného ve výši 22.401,33 Kč převedla dne 11.10.2018 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Po převedení debetního zůstatku ve výši 22.401,33 Kč na zvláštní úvěrový účet umožnila banka žalovanému splácet dluh ve splátkách, přičemž dlužná částka žalovaným znovu nebyla řádně a včas splácena, banka tak využila svého práva a dopisem ze dne 14.2.2019 zesplatnila k témuž dni dlužnou částku a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu ve výši 22.401,33 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.11.2020 s účinností ke dni 20.11.2020. Oznámení o postoupení pohledávky pak bylo žalovanému sděleno podáním ze dne 30.11.2020. Podáním ze dne 10.2.2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 25.2.2021. 4. Podle ust. § 3028 odst. 1 o.z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 věty prvé není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 5. Podle ust. § 708 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. z.) se smlouvou o běžném účtu zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. 6. Při právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že na místě užití ust. § 3028 odst. 3 o.z., neboť účastníci (právní předchůdce žalobce) uzavřel s žalovaným smlouvy„ o běžném účtu“ dle § 708 a následující obchodního zákona a dohodli na kontokorentu, když na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce zřídil žalovanému běžný účet s povoleným kontokorentem a žalovaný se zavázal dodržovat podmínky stanovené smlouvou, které však nedodržel a neplněním svých smluvních a zákonných povinností se dostal do nepovoleného debetu, který následně ani neuhradil. Vzniklá pohledávka byla ve smyslu § 1879 o.z. postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno shora citovaným podáním. Při zkonstatování existence aktivní věcné legitimace žalobce ve sporu, soud tak žalobě zcela vyhověl, a to jak co do dlužné jistiny, tak co do dlužných smluvních či zákonných úroků z prodlení ve smyslu ust. § 502 obch. z., jakož i ust. § 517 odst. 2 o.z. účinného do 31.12.2012 v souladu s vládním nařízením [číslo] Sb. ve znění k okamžiku prodlení žalovaného. Lhůt ke splnění povinnosti byla soudem stanovena s odkazem na § 160 odst. 1 o.s.ř. v rozsahu 3 dnů. 7. Výrok o náhradě nákladů je odůvodněn ust. § 142 odt. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 897 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 2.020 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH (§ 7,13 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.) tedy celkem 9.318,60 Kč z čehož DPH představuje 1.461,60 Kč. 8. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.