17 C 255/2022-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4.5.2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 22.006,14 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že dne 17.7.2020 došlo mezi žalovanou a žalobkyní k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] s tím, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuální dlužné částky. Žalovaná celkem načerpala částku ve výši 24.776,01 Kč, a uhradila částku ve výši 11.431 Kč, kdy tato byla započtena na úrok, poplatky a následně jistinu. Žalovaná však své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy nesplnila, úvěr nesplatila a dostal se do prodlení. Žalobkyně úvěr ke dni 31.1.2022 zesplatnila a požaduje uhrazení jistiny ve výši 19.990,14 Kč, poplatků za výpis z účtu ve výši 216 Kč (2 x 49 Kč a 2x 59 Kč), nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč (č.l. 9 úvěrových podmínek). Dále žalobkyně požaduje úroky ve výši 26,28% ročně z částky ve výši 19.990,14 Kč za období od 1.2.2022 do 2.5.2022 tj. kapitalizované ve výši 3.556,86 Kč (následně požaduje na úroku toliko 8,5% ročně z dlužné jistiny) a kapitalizované zákonné úroky z prodlení od 15.2.2022 do 2.5.2022 ve výši 545,44 Kč a dále tyto do zaplacení v zákonné výši. Dlužnou částku žalovaná nezaplatila ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 18.2.2022. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17.7.2020 včetně ceníku, úvěrových podmínek, splátkového kalendáře vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4% z dlužné částky. úrok byl sjednán ve výši 26,28% ročně. Splátky byly splatné vždy k 20. dni v měsíci. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč, v případě, že výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, činí smluvní pokuta max. výši dlužné splátky, dále byla sjednána jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10% ze splatné jistiny, úroků a pojistného, maximálně však 0,1% denně z dlužné částky. Měsíční poplatek za vedení účtu byl sjednán ve výši 59 Kč. Pro případ nesplácení úvěru byly ujednány náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za každý měsíc vymáhání. Příjem žalované ze zaměstnání činil 27.000 Kč, další příjmy rodiny činily 20.000 Kč. Žalovaná celkem na základě uzavřené smlouvy vyčerpala 24.776,01 Kč. Žalovaná však své povinnosti nesplnila, žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 31.1.2022, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 31.1.2022, odeslaným prostřednictvím České pošty s.p. dne 1.2.2022 (což vyplývá z předmětného přípisu vč. poštovního podacího archu). Žalovaná žalobkyni dluží na jistině částku ve výši 19.990,14 Kč, na poplatcích za vedení účtu částku ve výši 216 Kč, na nákladech za vymáhání částku ve výši 300 Kč, úrocích částku ve výši 3.556,86 Kč (a to za období od 1.2.2022 do 2.5.2022), na úrocích z prodlení ve výši 545,44 Kč za období od 15.2.2022 do 2.5.2022 a smluvní pokutě částku ve výši 1.500 Kč (uvedené vyplývá z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 18.2.2022, která byla žalované odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 21.2.2022 (což vyplývá z předmětné výzvy vč. poštovního podacího archu). 5. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 6. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná čerpala peněžní prostředky, tyto však řádně nesplácela, žalobkyně tak úvěr zesplatnila ke dni ke dni 31.1.2022. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) 8. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumá důsledným zjišťováním kreditního skóre spotřebitele. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. V tomto případě žalobkyně brala v úvahu následující skutečnosti. Zdrojem příjmu žalované bylo zaměstnání, čistý měsíční příjem byl 27.000, čistý příjem ostatních členů domácnosti byl 20.000 Kč, s tím, že žalovaná potvrdila správnost těchto skutečností. Žalovaná byla rozvedená a neměla žádnou vyživovací povinnost. Dále byla žalovaná lustrován z veřejně dostupných databázích. 9. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně zkoumala schopnost žalované úvěr s