17 C 60/2023-22 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 13.384,33 Kč představující zápůjčku, kterou poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 26.11.2015 právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] Zápůjčku měl žalovaný vrátit dne 26.1.2016. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21.12.2017 žalobci. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 13.5.2020 a ze dne 5.6.2020. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o půjčce ze dne 26.11.2015 vč. všeobecných obchodních podmínek a Internetového formuláře – [] [anonymizováno], výpisu z účtu původního věřitele, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 vč. přílohy [číslo] oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19.1.2018 vč. poštovního podacího archu, výzvy ze dne 13.5.2020 a ze dne 5.6.2020 vč. poštovního podacího archu učinil soud následující závěr ohledně skutkového stavu. Mezi právním předchůdcem žalobce společností, [právnická osoba] a žalovaným byla dne 26.11.2015 prostřednictvím formuláře uzavřena smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobce se v ní zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 14.000 Kč. Žalovaný výslovně uvedl, že poskytnuté peněžní prostředky obdržel a zavázal se poskytnutou zápůjčku vč. poplatku za poskytnutí ve výši 11.900 Kč tj. částku ve výši 25.900 Kč vrátit do 26.1.2016. Následně byla pohledávka za žalovaný ve výši 13.384,33 Kč na jistině postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 19.1.2018. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 13.5.2020 a ze dne 5.6.2020, byť byl žalovaný poučen o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů. Na základě takto zjištěného skutkové stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazek uzavřením smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy a v rámci řízení byl zcela pasivní a neprokázal, že by žalobci či jeho právnímu předchůdci dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 13. Kč. Soud vyhověl žalobě, i pokud jde o příslušenství pohledávky. Příslušenství je představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 2.252 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, 3 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 100 Kč (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava věci, písemné podání soudu) ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.