19 C 8/2023-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 11.253,79 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), uzavřel s žalovaným coby dlužníkem dne [datum] smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžitou půjčku ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit půjčku spolu s poplatkem ve výši 13.920 Kč formou 53 týdenních splátek po 640 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, dne [datum]. Žalovaný do dnešního dne na půjčce nezaplatil částku 11.253,79 Kč, když všechny platby žalovaného (22.666,21 Kč) byly započítány v souladu se smlouvou nejprve na příslušenství (poplatek) a následně na jistinu. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi věřitelem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20.000 Kč s tím, že bude splácena 53 týdenními splátkami po 640 Kč Celkem tak měl žalovaný věřiteli vrátit částku 33.920 Kč. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že půjčka mu byla dne [datum] v hotovosti vyplacena. Žalovaný uhradil částku 22.666,21 Kč, dlužná částka tak ke dni postoupení činila 11.253,79 Kč. Pohledávka byla nejprve ke dni [datum] postoupena na [právnická osoba] S.a.r.l, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Následně byla pohledávka postoupena na žalobce smlouvou ze dne [datum], tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky upomínkou ze dne [datum], avšak žalovaný do dnešního dne na dlužné částce ničeho neuhradil. 5. V souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud věc posoudil podle právních předpisů platných v době uzavření úvěrové smlouvy. 6. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obchodní zákoník“), se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. 8. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 obchodního zákoníku. Z tohoto obchodního závazkového vztahu (§ 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku) vyplývala žalobci povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému povinnost úvěr spolu se smluvními úroky z úvěru a poplatky splácet dle sjednaných podmínek, v konkrétním případě měl žalovaný věřiteli vrátit celkovou částku 33.920 Kč. Žalobce své povinnosti splnil, když žalovanému sjednaný úvěr ve výši 20.000 Kč poskytl. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedodržel, když porušil smluvní podmínky řádného splácení úvěru. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, dne [datum]. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobci nesplacenou částku jistiny úvěru ve výši 11.253,79 Kč Vedle dlužné částky vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši, stanovených dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Složení a výši dlužné částky žalovaný nijak nerozporoval. S ohledem na uvedené skutečnosti tak soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11.253,79 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).