20 C 171/2022-31 — Městský soud v Brně

Žalobce se návrhem došlým soudu 19. 1. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení neuhrazených částek vyplývají ze smlouvy, uzavřené mezi účastníky o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu ze dne 21. 10. 2020, kdy dlužná částka je smluvní pokuta za prodlení s úhradou sjednaných plateb, celkem ve výši 100 Kč a dále neuhrazená faktura za odběr elektřiny po odečtení zaplacených záloh ve výši 6 840,82 Kč, neuhrazená faktura za odběr plynu po odečtení zaplacených záloh ve výši 12 400,19 Kč a dále smluvní pokuta za předčasné ukončení této smlouvy ve výši 10 400 Kč, kdy smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců od data 21. 10. 2020 a protože žalovaný opakovaně neplnil své platební povinnosti, vzniklé z uzavřené smlouvy – konkrétně neuhradil zálohu za prosinec 2020. Žalobce 8. 3. 2021 ukončil dodávku elektřiny po předchozím upozornění žalovaného upomínkou a žalobce 8. 3. 2021 od smlouvy odstoupil. Smluvní pokutu požadoval za každý měsíc od 4. 3. 2021 do 18. 5. 2023, tedy za 26 měsíců po 400 Kč. Dále žalobce žalovanému vyúčtoval smluvní pokutu za prodlení s platbou podle smlouvy, přesahující 10 dnů. Soud ve věci nařídil jednání, kdy se žalovaný k jednání nedostavil, doručení měl vykázáno vyvěšením. Soud podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, a to smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny plynu, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným 21. 10. 2020 včetně obchodních podmínek, ze kterých bylo zjištěno, že předmětem smlouvy je závazek žalobce dodávat zákazníkovi elektřinu nebo plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet službu distribuční soustavy a zákazník se zavazuje zaplatit žalobci za to stanovenou cenu. Smlouva o dodávce elektřiny je uzavřena písemně na dobu určitou 30 měsíců (základní doba) ode dne její účinnosti a nelze ji předčasně vypovědět, nestanoví-li zákon jinak. V odstavci označeném jako ostatní ujednání je uvedeno, že pokud zákazník opakovaně (to znamená 2 a vícekrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, je žalobce oprávněn účtovat zákazníkovi pokutu, zahrnující též případnou náhradu škody, vzniklé [anonymizováno] [právnická osoba] neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost, za každý kalendářní měsíc i jeho část, následující po dni ukončení nebo přerušení dodávky od innogy v důsledku výši uvedeného jednání, zákazník je dále povinný zaplatit innogy pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou dle této smlouvy, přesahující 10 dnů.. Z vyúčtování dodávky elektřiny [číslo] za období 18. 11. 2020 do 4. 3. 2021 bylo zjištěno, že je zde nedoplatek ve výši 6 640,82 Kč, splatné 29. 3. 2021. Z vyúčtování dodávky plynu [číslo] za období od 12. 11. 2020 do 5. 1. 2021 bylo zjištěno, že je zde nedoplatek ve výši 12 400,19 Kč, splatné 1. 2. 2021. Z odstoupení od smlouvy zaslané žalobcem žalovanému dopisem ze dne 4. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalobce od smlouvy odstupuje pro neuhrazené pohledávky, smluvní pokuta 100 Kč je na fakturu [číslo]. Předžalobní upomínka byla zaslána dopisem a je doložena i poštovním podacím archem České pošty Smluvní pokuta byla vyúčtována za předčasné ukončení smlouvy částkou 400 Kč měsíčně za 26 měsíců, celkem 10 400 Kč (vyúčtování vystaveno 4. 3. 2021). Z provedeného dokazování má soud za prokázáno, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu na dodávku elektřiny a plynu za odběr elektřiny a plynu však žalovaný řádně neplatil a na fakturu [variabilní symbol] po odečtení záloh žalovaný dluží 12 400,19 Kč a na fakturu [číslo] částku ve výši 6 840,82 Kč a na fakturu [číslo] částku 100 Kč. Na základě předložených důkazů soud po právním posouzení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení poskytnutých dodávek elektřiny a plynu a dále v části smluvní pokuty za pozdní platbu (výrok I. rozsudku), kdy bylo prokázáno, že částka za odběr elektřiny nebyla v plné výši zaplacenými zálohami uhrazena a proto soud žalobě vyhověl. Nárok žalobce soud posuzoval jako závazkový vztah podle ust. § 2079 a následujících občanského zákoníku (zákon číslo 89/2012 Sb.). Žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze závazkového vztahu, když nezaplatil žalobci úhradu za dodanou elektřinu a plyn (§ 28 odst. 2 písm. j/ zákona číslo 458/2000 Sb.). Při posuzování ujednání o smluvní pokutě soud vycházel z toho, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 občanského zákoníku a ujednání o smluvní pokutě (uplatněný nárok II. rozsudku) je ujednání nepřiměřené ve smyslu § 1813 občanského zákoníku, neboť zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele. Smluvní pokuta byla sjednána pouze pro případ porušení smlouvy ze strany spotřebitele – žalovaného, pro případ porušení smluvních povinností ze strany dodavatele žádné sankce sjednány nejsou, ujednání je nepřiměřené, neboť nutí spotřebitele setrvat ve smluvních vztahu po dobu minimálně 30 měsíců pod hrozbou smluvní pokuty 400 Kč měsíčně, tedy po dobu, kdy smlouva měla podle původního ujednání trvat. Dodavatel si tak v podstatě vynucuje, že po sjednanou dobu trvání smluvního vztahu obdrží plnění od spotřebitele bez ohledu na to, zda smluvní vztah trvá nebo skončil. Dodavatel by měl obecně generovat zisk z toho, že dodává energii a ne z toho, že dodávka byla předčasně ukončená a dodavatel energií nedodával, inkasuje z titulu smluvní pokuty částky, které tvoří měsíčně až několik desítek procent ceny potenciálně dodávané energie. Navíc ujednání o smluvní pokutě je systematicky zařazeno ve smlouvě tak, že se jeví jako nepřehledné, nachází se pod odstavcem ostatní ujednání, text není členěn do dalších odstavců. Nelze na první pohled jasně odlišit za které konkrétní porušení smluvních povinností pokutu žalobce požaduje. Spotřebitel tak může lehce přehlédnout, co je v této části textu psáno. Zde soud okazuje na závěry, formulované v nálezu Ústavního soudu spisové značky 1 ÚS 3512/11, podle kterého má být text spotřebitelské smlouvy pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smlouva ani obchodní podmínky nesmí sloužit k tomu, aby v ní byla skryta složitě formulovaná drobným písmem psaná ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých se předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou, například smluvní pokuta. Takový postup je v rozporu se zásadou poctivosti a tomuto nelze přiznat právní ochranu. Toto jednání podle názoru soudu neodpovídá dobrým mravům ve smyslu § 547 občanského zákoníku a podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné, proto ohledně požadované smluvní pokuty soud žalobu zamítl. Při rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy přihlédl k úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení, kdy žalobce byl úspěšný co do 65 % a žalovaný, co do 35 %. Po odečtení úspěchů zůstává 30% úspěch žalobce. Proto soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 30 % z částky, jež by byla přiznána v případě plného úspěchu. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 190 Kč, odměny advokáta za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva, účast na jednání) po 2 300 Kč (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a čtyř paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za tytéž úkony (§ 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a částky 2 184 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.