20 C 35/2023-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudům 26. září 2022 domáhal zaplacení nedoplatku ze smlouvy o úvěru, uzavřeného mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným dne 19. 6. 2015. Žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky vrátit do 19. 12. 2015. Ke dni podání žaloby na jistině úvěru dluží 16 012,41 Kč. Žalobce nedisponuje doklady o prověření úvěryschopností žalovaného ze strany původního věřitele. Proto navrhuje, aby pokud soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru je z tohoto důvodu neplatná, aby nárok byl posouzen jako bezdůvodné obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, za podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. K dotazu soudu u žalobce tento uvedl, že žalovaný na základě dílčích čerpání obdržel částku 18 638 Kč a uhradil 2 625,59 Kč, předmětem řízení je tedy částka 16 012,41 Kč 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých má prokázaný následující skutkový stav. Žalobce doložil standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru na revolvingový úvěr na kreditním účtu, potvrzení o provedené platbě, informace obchodním případu, výpisem z účtu žalovaného, ze kterého vyplývá, že referenční číslo bylo [číslo], žalovaný měl úvěrový limit 25 000 Kč, žalovaný si vybral postupně částky 6 000 Kč 19. 6. 2015, 10 674 Kč 20. 7. 2015, 495 Kč 18. 9. 2015, 711 Kč 20. 10. 2015, 758 Kč 18. 11. 2015. Vrácená částka byla 2 625,59 haléřů. Smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena z původního věřitele na žalobce 21. 12. 2017. Vzhledem k tomu, že žalobci se nepodařilo prokázat, že jakýmkoliv způsobem ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr, považuje úvěrovou smlouvu soud za neplatnou a nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Jestliže tedy šlo o neplatnou smlouvu je povinen žalovaný vrátit pouze to, co vyčerpal, tedy částku uvedenou ve výroku rozhodnutí se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu § 1968 odstavec 1 občanského zákoníku. Doba prodlení nastává až po uplynutí lhůty k plnění tak, jak byl žalovaný vyzván doporučeným dopisem žalobce, proto soud žalobu zamítl v požadovaném zákonném úroku z prodlení za dobu 27. 6. 2019 do 26. 6. 2019 5. Protože se jedná o zamítnutí nároku nepatrné části, přiznal soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, kdy tyto vznikly zaplacením soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta podle vyhlášky 177/1996 Sb. za uplatněné částky za tři úkony po 300 Kč, 3x 100 Kč režijní paušál, 800 Kč soudní poplatek a 21 % DPH, celkem 2 252 Kč. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř..