20 C 93/2022-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 15.11.2021 domáhal zaplacení po žalované neuhrazeného úvěru, který uzavřel jako původní věřitel společnost [právnická osoba] a žalovaná dne 8.1.2021 v konečné výši 14 589,17 Kč a úvěr měl být splacen nejpozději 8.7.2021. Žalovaná úvěr neuhradila. Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, doručení měla vykázáno vyvěšením. K jednání se nedostavil rovněž zástupce žalobce, omluvil se. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav: ze smlouvy o revolvingovém úvěru, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, uzavřené 8.1.2021 bylo zjištěno, že na předložené listině se podpisy stran nenacházejí, podle článku 2 je výše úvěrového limitu 80 000 Kč a úroková sazba 10,50 % měsíčně a roční procentní sazba nákladů 231,39 % a úvěr je poskytnut na období jednoho roku. Podle potvrzení o provedené platbě na účet [bankovní účet] byla zaslána částka 500 Kč 11.2.2021, částka 10 000 Kč 8.1.2021 a 14.2.2021 částka 500 Kč. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že celková výše spotřebitelského úvěru je 80 000 Kč. Dále žalobce předložil obchodní podmínky [právnická osoba] ke spotřebitelskému úvěru, poskytovanému v České republice. Předžalobní upomínka byla provedena dopisem ze dne 29.7.2021 (důkaz podacím lístkem), žalobce po prokázání aktivní legitimace předložil smlouvu o postoupení pohledávek, zde se jméno žalované nachází, ale vzhledem k tomu, že ve smlouvě o revolvingovém úvěru není uvedeno číslo, není zřejmé, že se toto postoupení týká sporné věci, navíc žalobce v žalobě netvrdí, že smlouva byla uzavřena na dálku, pak není zřejmé, proč předmětná smlouva není podepsána. Rovněž v předmětné smlouvě není uvedeno číslo účtu žalované, pak není zřejmé, že tvrzené částky byly posílány na její účet. Soud nárok žalobce posoudil podle ust. § 2395 občanského zákoníku (zákona číslo 89/2012 Sb.) podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po provedeném dokazování má soud za to, že žalobce svůj nárok neprokázal, a to ani aktivní legitimaci ani to, že k uzavření smlouvy došlo, vzhledem k tomu, že se zástupce žalobce jednání nezúčastnil a zbavil se tak možnosti být poučen podle § 118a odst. 3 o.s.ř., soud žalobu zamítl. 4. Úspěšné žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tyto náklady však neprokázala, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.