21 C 159/2023-22 — Městský soud v Brně

Žalobou z 9.2.2023 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky dílem jako plateb za služby, které nebyly svou povahou službami elektronických komunikací a které žalované zprostředkovala společnost [anonymizováno] [právnická osoba], dílem pak jako slevy na zakoupené zařízení, vyúčtované žalované v návaznosti na to, že ta nedodržela podmínky poskytnutí slevy (částka 3.000,00 Kč) a do částky 4.000,00 Kč jako smluvní pokuty za nevrácení pronajatého koncového zařízení. Pohledávka za žalovanou byla původním poskytovatelem služeb [anonymizováno] postoupena žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání. Z účastnických smluv vzal soud za prokázáno, že a) smlouvou z 17.5.2019 se [anonymizováno] zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací a další služby, zpoplatněné podle Ceníku služeb, který byl součástí smlouvy, přičemž žalovaná se zavázala tyto služby hradit v návaznosti na vyúčtování [anonymizováno], b) smlouvou sub a) žalovaná zakoupila od [anonymizováno] zařízení Huawei Y6 2019 modrý za částku 3.689,00 Kč, přičemž částka 3.000,00 Kč byla sjednána jako podmíněná sleva, vázaná na trvání smluvního vztahu po dobu 24 měsíců a současně využíváním služeb s tarifem s minimálním měsíčním paušálem 999,00 Kč; pro případ nedodržení sjednané doby trvání smlouvy byla žalovaná povinna podmíněnou slevu vrátit, c) smlouvou z 1.8.2019 žalovaná převzala do nájmu koncové zařízení za účelem poskytování služby [anonymizována tři slova], přičemž se zavázala v případě ukončení smlouvy toto zařízení vrátit ve lhůtě 30 dnů od ukončení smluvního vztahu; uvedená povinnost byla utvrzena sjednanou smluvní pokutou 4.000,00 Kč. Fakturou číslo a) 170731 2019 z 13.8.2019 vyúčtovala [anonymizováno] žalované platební služby m-platba částkou 12.269,35 Kč se splatností 27.8.2019, z níž žalovaná neuhradila částku 8.769,35 Kč, b) [číslo] z 13.9.2019 vyúčtovala [anonymizováno] žalované platební služby m-platba částkou 4.350,92 Kč se splatností 27.9.2019, c) [číslo] z 13.10.2019 vyúčtovala [anonymizováno] žalované platební služby m-platba částkou 2.811,97 Kč se splatností 27.10.2019. Přípisem z 2.12.2019 (firma) vypověděla smlouvu z důvodu dlouhodobého neplnění závazků ze strany žalované. Po zániku smluvního vztahu vyúčtovala [anonymizováno] fakturou [číslo] z 4.2.2020 žalované poskytnutou podmíněnou slevu 3.000,00 Kč se splatností 18.2.2020 a fakturou [číslo] z 3.3.2020 smluvní pokutu za nevrácení shora uvedeného zařízení v částce 4.000,00 Kč se splatností 17.3.2020. Smlouvou o postoupení pohledávek z 11.2.2022 postoupila [anonymizováno] pohledávky za žalovanou žalobkyni a tuto skutečnost oznámila žalované přípisem z 21.3.2022. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že [anonymizováno] a žalovaná uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací dle zákona 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, přičemž [anonymizováno] žalované současně umožnila čerpat služby, které svou povahou nejsou službami elektronických komunikací, jak jsou definovány v § 2 odst. 3 písm. a) citovaného zákona s tím, že tyto služby budou zpoplatněny dle ceníku [anonymizováno] a vyúčtování bude splatné spolu s vyúčtováním služeb elektronických komunikací. Žalo/vaná z vyúčtovaných služeb neuhradila částku 15.932,24 Kč, přičemž jejich rozsah a vyúčtování vyplývá ze shora uvedených listin. Dále bylo shora uvedeným dokazováním prokázáno, že [anonymizováno] a žalovaná uzavřeli kupní smlouvu o koupi movité věci dle § 2079 an., § 2085 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále o.z.), v níž úhrada části kupní ceny byla vázána na odkládací podmínku (§ 548, odst. 1, 2 o.z.) v podobě trvání smluvního vztahu po dobu 24 měsíců; tuto podmínku žalovaná nesplnila a [anonymizováno] jí proto podmíněnou slevu vyúčtovala v částce 3.000,00 Kč Smlouvou z 1.8.2019 dále žalovaná převzala do nájmu koncové zařízení pro poskytování služeb a zavázala se je v případě zániku smluvního vztahu vrátit ve lhůtě 30 dnů. Uvedená povinnost byla utvrzena smluvní pokutou (§ 2048 an. o.z.) ve výši 4.000,00 Kč, která byla žalované vyúčtována poté, co zařízení nevrátila po skončení smluvního vztahu, který zanikl výpovědí v důsledku neplnění smluvních povinností ze strany žalované. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně úroku z prodlení (§ 1970 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142a odst. 1, 2 o.s.ř., kdy žalobkyně i přes výzvu ze strany soudu nedoložila, že by žalovanou před podáním žaloby vyzvala k plnění, přičemž soud neshledal důvody hodné zvláštního zřetele (odst. 2 citovaného ustanovení), na základě kterých by došel k závěru, že lze náhradu nákladů řízení přiznat i bez toho, že by žalobkyně uvedenou povinnost splnila.