220 C 35/2022-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 28.12.2022 domáhal po žalované zaplacení nedoplatku ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 6.8.2020 na částku 60 000 Kč, kdy na úhradu žalovaná zaplatila pouze 79 614 Kč. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, soud proto za podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v její nepřítomnosti a vycházel z listinných důkazů, založených ve spise. Z předsmluvního formuláře, vztahujícího se ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že se jedná o spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč s náklady spotřebitelského úvěru 59,84 % a roční procentní sazba nákladů 79,31 % a celková částka, která má být zaplacena je 130 320 Kč (důkaz formulářem). Smlouva mezi účastníky byla uzavřena 6.8.2020, číslo smlouvy [číslo] a úvěr byl uzavřen na částku 60 000 Kč a klient má uhradit celkem 130 320 Kč v 36-ti měsíčních splátkách po 3 620 Kč, vždy do 25.dne v měsíci se zápůjční úrokovou sazbou 59,84 % p.a. a RPSN 79,31 % (důkaz smlouvou). Z tvrzení žalobce bylo zjištěno, že žalovaná na úhradu úvěru zaplatila 72 400 Kč. Žalobce provedl hodnocení klienta k předmětné smlouvě, kdy vyhodnotil pravidelný příjem klienta 28 100 Kč s jednou vyživovací povinností a splátky ve výši 2 000 Kč, náklady bydlení 5 072 Kč, ostatní náklady 500 Kč s tím, že výdaje jsou 14 182 Kč a rezerva 12 918 Kč. Při interním hodnocení klienta pak žalovaná byla zařazena do kategorie 1 (nízké body – úvěr je výrazněji limitován výší vyplácené částky případně zamítán úkon). Úvěr ve výši 10 000 Kč byl vyplacen žalované 6.8.2020 (důkaz dokladem o vyplacení úvěru). Předžalobní výzva byla zaslána dopisem ze dne 7.12.2022 včetně kopie podacího archu (důkaz těmito listinami). V průběhu splácení požádala žalovaná o odklad jedné splátky z důvodu velkých osobních výdajů dopisem ze dne 25.5.2022, žádosti bylo vyhověno. 3. Z provedeného dokazování má soud tedy za prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dne 6.8.2020, žalovaná je fyzická osoba, jedná se tedy o spotřebitelský úvěr. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. S ohledem na postavení účastníků musí být nárok posuzován podle zákona číslo 257/2016 o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Z předložených důkazů vyplývá, že žalobce měl k dispozici pouze 2 výpisy z účtu, kdy jiný příjem žalovaná neměla, má jedno dítě a uvedla, že má půjčku 2 000 Kč, tato skutečnost nebyla uvedena v registru. Za této situace soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně a dostatečně úvěruschopnost spotřebitele podle citovaného zákona, nebyly ověřeny žádné deklarované výdaje, které se soudu jeví jako nepřiměřeně nízké a neodpovídající reálným potřebám. Pokud byla provedena lustrace k osobě žalované v systému SOLUS, kde nebyly vedeny žádné údaje, pak zde nebyla uvedena tvrzená půjčka žalované. Skutečné výdaje žalované nebyly nijak ověřeny, přesto byla žalovaná doporučena k poskytnutí úvěru. Jestliže žalobce dostatečně s ohledem na judikaturu neprověřila úvěruschopnost žalované, má soud za to, že smlouva uzavřená mezi účastníky je podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalovaná by byla povinna vrátit žalobkyni dosud neuhrazenou jistinu, vzhledem však k tomu, že úvěr byl poskytnut ve výši 60 000 Kč a žalovaná uhradila 72 400 Kč, soud žalobu v plném rozsahu zamítl. 4. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaná měla ve věci plný úspěch, podle § 142 odst. 1 o.s.ř. měla by právo na náhradu nákladů řízení, tyto jí však nevznikly.