30 C 14/2023-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném úhrady částky 18 084 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru poskytnutého žalobcem žalovanému v částce 14 000 Kč dne 15. 12. 2021 na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 12. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud z listinných důkazů zjistil tento skutkový stav: Žalobce poskytl žalovanému dne 15. 12. 2021 částku ve výši 14 000 Kč, jak je patrno z dokladu o výplatě částky. Ze sdělení [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že částka 14 000 Kč byla vyplacena na bankovní účet žalovaného. Toto plnění bylo poskytnuto na základě smlouvy o úvěru ze dne 15. 12. 2021, když touto smlouvou se žalobce zavázal žalovanému uvedenou částku poskytnout. Žalobce si ověřil totožnost žalovaného před uzavřením smlouvy prostřednictvím komunikace na dálku scanem občanského průkazu. 4. Žalobce si před poskytnutím úvěru vyžádal od žalovaného doklady k posouzení úvěruschopnosti, konkrétně si u žalovaného vyžádal výpisy z účtu žalovaného a nechal žalovaného vyplnit formulář výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Z výpisu z účtu žalovaného je patrné, že na účtu v období od 21. 9. 2020 do 21. 9. 2021 došlo k tomu, že žalovanému byla poskytnuta řada úvěrů (dne 12. 11. 2020 - 5 000 Kč, dne 29. 10. 2020 - 2 000 Kč, dne 8. 3. 2021 - 100 000 Kč, dne 20. 9. 2021 – 2 000 Kč, dne 21. 9. 2021 – 2 000 Kč, dne 23. 7. 2021 – 40 000 Kč, dne 26. 3. 2021 – 5 257 Kč, dne 11. 12. 2020 – 5 000 Kč) od [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] a OPR. Žalovaný tedy v období jednoho roku čerpal úvěry v celkové výši 161 257 Kč. Dne 8. 3. 2021 žalovaný platil z účtu částku 1 770 Kč na exekuční příkaz. Z výplatních lístků soud zjistil, že za měsíc 7/2021 měl žalovaný čistý příjem ve výši 23 356 Kč, za měsíc 8/2021 měl žalovaný čistý příjem ve výši 23 506 Kč a za měsíc 9/2021 měl žalovaný čistý příjem ve výši 23 056 Kč. Dále soud zjistil, že žalovaný na začátku výpisu měl zůstatek 0 Kč a na konci 6 183 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěru uvedl, že žije v domácnosti 3 dalšími lidmi, má pravidelné výdaje na půjčky 4 000 Kč, bydlení 8 000 Kč, ostatní výdaje 4 500 Kč, a výše jeho čistého měsíčního příjmu je 34 000 Kč. Příjem byl žalobcem ověřen na částku 35 439 Kč měsíčně. 5. Žalovaný byl žalobcem vyzván k uhrazení dlužné částky výzvou právního zástupce žalobce ze dne 25. 8. 2022, jež mu byla stejného dne dle podacího lístku ze dne 25. 8. 2022 zaslána, v níž žalobce poskytl žalovanému lhůtu tří dnů. 6. Po právním posouzení dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval platností uzavřené úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni 15. 12. 2021 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Z informací, které byly uvedeny v žalobě, soud nemohl dovodit, zda původní věřitel splnil svoji zákonnou povinnost a posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud proto usnesením ze dne 20. 3. 2023, č. j. 30 C 14/2023-16, vyzval žalobce k doložení splnění zákonné povinnosti. Žalobce na tuto výzvu reagoval sdělením, že poskytovatel úvěru prověřil úvěruschopnost, když ověřil příjem žalovaného a výdaje žalovaného výpisem z účtu žalovaného. 8. Původní věřitel nedostál dle názoru soudu své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Původní věřitel prověřil příjem žalovaného z doložených výpisů z bankovního účtu žalovaného. V čem však soud vidí zásadní porušení odborné péče, se kterou má poskytoval úvěru prověřovat úvěruschopnost úvěrovaného je skutečnost, že z doložených výpisů z bankovních účtů žalovaného je zcela evidentní, že žalovaný žije na dluh, jelikož se jeho hospodaření drží v plusových číslech pouze za kontinuálního čerpání dalších úvěrů v celkové hodnotě 161 257 Kč v rozmezí jednoho roku, a i přes to žalovaný skončil v plusu pouze částkou 6 183 Kč. Ve výpisu z účtu se také objevuje platba za exekuční příkaz ze dne 8. 3. 2021. Žalobce nemohl postupovat s odbornou péčí a poskytnou další úvěr žalovanému, když jednoznačně z výpisů z bankovního účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný získal 8 dalších břemen ve formě úvěrů v rozmezí pouhého roku. 9. Smlouvu o úvěru shledal soud neplatnou, když žalobce si sice vyžádal od žalovaného dostatečné podklady pro posouzení úvěruschopnosti, avšak z předložených dokladů neučinil odpovídající závěry, neboť z výpisu z účtu žalovaného je patrné, že tento měl celou řadu předchozích úvěrů, které nepravidelně splácel a v této situaci ještě čerpal další úvěry. V takové situaci je zjevné, že žalobce v rámci posouzení úvěruschopnosti měl dospět k závěru, že podmínky pro poskytnutí dalšího úvěru u žalovaného nejsou dány. Z tohoto důvodu tak pro neplatnost úvěrové smlouvy posoudil soud plnění v částce 14 000 Kč poskytnuté žalovanému jako plnění bez právního důvodu. Na straně žalovaného tak vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení, přičemž speciálním ustanovením pro tento způsob bezdůvodného obohacení je § 87 zákona o spotřebitelském úvěru obohacení, dle něhož je dána povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný žalobci na základě smlouvy o úvěru žalobci neplnil ničeho, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci částku ve výši 14 000 Kč. Pokud se jedné o úrok z prodlení dle odst. 2 § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V projednávané věci však žádný spor mezi spotřebitelem a poskytovatelem úvěru o době přiměřené možnostem žalovaného nevznikl. Žalobce vyzval žalovaného k plnění dne 25. 8. 2022 vyzval žalobce žalovaného výzvou, odeslanou téhož dne, kdy soud vyšel z domněnky doby dojití ve smyslu § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž zde stanovená lhůta k plnění skončila dne 2. 9. 2022. Žalovaný nereagoval, že by žalobcem poskytnutá lhůty nebyla přiměřená jeho možnostem a soud tak vyšel ze závěru, že k datu 3. 9. 2022 byl žalovaný nepochybně v prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 10. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce byl úspěšný co do 65 %, jeho neúspěch pak byl tvořen 35 %, při odečtení neúspěchu od úspěchu tak soud dospěl k 30 % náhrady nákladů řízení, na něž má žalobce nárok. Úspěch ve věci byl počítán vzhledem k jistině a kapitalizovanému příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Náklady řízení celkově činí částku ve výši 2 252 Kč, kdy 30 % z této částky činí 676 Kč Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), třikrát náhrada hotových výdajů režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 a. t., a DPH ve výši 21 % z těchto částek. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jeho právního zástupce (§149 odst. 1 o. s. ř.). 12. Soud žalobci nepřiznal pro neúčelnost náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne 18. 5. 2023, jelikož informace obsažené v tomto doplnění měly a mohly být součástí žaloby samotné.