31 C 235/2022-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 20. 7. se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 11 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o úvěru ze dne 4. 10. 2021 [číslo] poskytl žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, žalovaná následně využila svého práva a čerpaný úvěr navýšila na 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí nejpozději do 3. 11. 2021, avšak do dnešního dne zůstala dlužna na jistině úvěru 11 500 Kč, které ani přes výzvu k úhradě nezaplatila. Pohledávka byla postoupena na žalobce, který marně vyzýval žalovanou k uhrazení dlužné částky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav: 4. Žalobce předložil soudu žalovanou nepodepsanou smlouvu [číslo] ze dne 4. 10. 2021, na základě které měl věřitel poskytnout žalované částku ve výši 6 000 Kč se splatností 3. 11. 2021. Dne 9. 10. 2021 došlo k navýšení úvěru dle smlouvy [číslo] na 9 000 Kč, splatnost zůstala stejná, dne 11. 10. 2021 došlo k navýšení úvěru dle smlouvy [číslo] na 21 000 Kč, splatnost zůstala stejná a dne 19. 10. 2021 došlo k navýšení úvěru dle smlouvy [číslo] na 25 000 Kč, splatnost zůstala stejná. Dle výpisu z účtu právního předchůdce žalobce tento zaslal dne 4. 10. 2021 na účet žalované č. [bankovní účet] částku 6 000 Kč pod [variabilní symbol], dne 11. 10. 2021 částku 3 000 Kč a 12 000 Kč, obě pod [variabilní symbol] a dne 19. 10. 2021 částku 4 000 Kč pod [variabilní symbol]. Ze zprávy [obec] spořitelny, a.s. ze dne 23. 11. 2022 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaná. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 29. 3. 2021, což bylo žalované oznámeno dopisem, který byl podán k poštovní přepravě dne 14. 4.2022. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím internetových stránek jeho právního předchůdce byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by žalovaná se smlouvou souhlasila. Smlouva není žalovanou podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když případné kopie občanského průkazu, sms ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený věřitelem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy. 6. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, protože žalobce se domáhá úhrady pouze jistiny ve výši 11 500 Kč, kterou žalovaná zůstala dlužna, neboť nebylo prokázáno uzavření předestřené smlouvy o úvěru ani jejích dodatků, kterými byla jistina úvěru navýšena. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které mu však žalovaná v rozsahu 11 500 Kč dosud neuhradila. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku byť jen z části uhradil. Žalobci tak vznikl dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě nevrácené jistiny ve výši 11 500 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle ust. § 1879 OZ postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 11 500 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok). 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 11 500 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 252 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 500 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o úvěru, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úřední činnosti (např. sp. zn. 112 C 84/2021, 17 C 103/2021, 16 C 78/2021).