31 C 46/2023-11 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 7. 11. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 908,80 Kč s úroky z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 32. 3. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 53 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úroky za poskytnutí úvěru sjednané ve smlouvě ve výši 124,6 % ročně splácet v 24měsíčních splátkách ve výši 4 611 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 60 275,96 Kč. Žalobce oznámil zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne 21. 7. 2019. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Žalovaný své závazky i přes výzvy žalobce neplnil, proto bylo ze strany žalobce zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl platební rozkaz Městského soudu v Brně č. j. 263 C 5/2020-44, ze dne 28. 2. 2020, kterým bylo žalovanému mimo jiné uloženo uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. smlouvy v plném rozsahu. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu 28. 1. 2020, žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 60 275,96 Kč od 29. 1. 2020 do 20. 10. 2022 ve výši 13 908,80 Kč, která je předmětem tohoto řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav: 4. Dne 21. 3. 2019 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 53 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 24měsíčních splátkách po 4 611 Kč splatných nejpozději 17. dne v měsíci, celkem se žalovaný zavázal žalobci vrátit 110 664 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 124,6 % ročně. Rovněž byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou o délce nejméně 30 dnů, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru po zesplatnění úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut převodem na jeho bankovní účet. 5. Z listiny nazvané„ Hodnocení klienta“ vyplývá, že žalovaný žalobci sdělil, že má příjmy ze zaměstnání ve výši 22 229 Kč měsíčně. Jako výdaje je uvedeno životní minimum ve výši 3 410 Kč, 4 093 Kč na splátky úvěrů žalobci a 1 300 Kč na nájemné a inkaso. Celkem tedy výdaje uvedeno 8 803 Kč. Dále je počítáno s rezervou ve výši 1 000 Kč, jako volné zdroje (příjmy – výdaje) je uvedeno 12 426 Kč. Žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele [právnická osoba], je rozvedený, vzdělání má základní, bydlení má„ jiné“. Žalobce si vyžádal od žalovaného jeho výplatní pásky za leden a únor 2019, potvrzení o příjmech a pracovní smlouvu, z nichž plyne, že žalovaný dne 1. 2. 2013 nastoupil do zaměstnání u zaměstnavatele [právnická osoba] na dobu neurčitou na pozici production operátor, za měsíce leden 2019 čistou mzdu 21 460 Kč a za měsíc únor 2019 čistou mzdu 22 999 Kč. Dle potvrzení o příjmu ze dne 22. 3. 2019 nejsou ze mzdy žalovaného prováděny srážky na základě výkonu rozhodnutí ani dříve poskytnutých úvěrů. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud zdůrazňuje, že ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 263 C 5/2020 bylo rozhodnuto platebním rozkazem, proti kterému žalovaný nepodal odpor. Znamená to, že v rámci rozkazního řízení soud vycházel ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, nebylo provedeno dokazování a nebyla řešena platnost smlouvy o úvěru [číslo] z pohledu § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto nejprve v řešené věci zabýval tím, zda žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 11. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 12. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). 13. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce podrobně ověřoval příjmy žalovaného (doložené výplatní pásky, pracovní