31 C 73/2023-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 12. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soudem bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že dne 1. 11. 2007 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto poskytnutou částku a dále souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč, tj. celkem 20 352 Kč zaplatit v pravidelných 53týdenních splátkách. Žalovaný však své povinnosti nesplnil a zaplatil pouze 5 961 Kč, kterou právní předchůdce žalobce započetl na souhrnný poplatek. Na jistině žalovaný dluží 12 000 Kč, na poplatku částku ve výši 2 391 Kč. Následně právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 ke dni 1. 7. 2015 postoupil shora uvedené pohledávky [právnická osoba] S.à.r.l. a tato následně s účinností ke dni 24. 8. 2018 žalobci, což bylo žalovanému oznámeno přípisy ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 1. 10. 2018. Dlužné částky požadované žalobcem žalovaný neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 18. 11. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Dne 1. 11. 2007 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč, která mu byla vyplacena v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce splatit částku ve výši 12 000 Kč a dále poplatek v celkové výši 8 352 Kč tj. celkem částku ve výši 20 352 Kč v pravidelných 53týdenních splátkách po 384 Kč. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 11. 2007 [číslo] vč. smluvních podmínek. 5. Dne 19. 6. 2015 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaný v celkové výši 14 391 Kč (uhrazeno 5 961 Kč) z titulu smlouvy [číslo] vč. příslušenství [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015 a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla s účinností ke dni 24. 8. 2018 pohledávka postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 1. 10. 2018. Uvedené bylo zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne ze dne 19. 6. 2015, ze dne 24. 8. 2018 vč. přílohy č. 1 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 1. 10. 2018 vč. dokladu o odeslání. 6. Dne 18.11.2022 byl žalovaný vyzván k úhradě částky v celkové výši 14 391 Kč, a to nejpozději do 29. 11. 2022 s tím, že se jednalo o neuhrazené pohledávky právního předchůdce žalobce z titulu z titulu smlouvy o půjčce [číslo]. Současně byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předmětná výzva byla odeslána žalovanému na prostřednictvím České pošty s.p. Uvedené bylo zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 18. 11. 2022 vč. dokladu o odeslání. 7. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne 1. 11. 2007 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] ve smyslu ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly smluvní podmínky. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč, která mu byla vyplacena v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce splatit částku ve výši 12 000 Kč a dále poplatek v celkové výši 8 352 Kč, tj. celkem částku ve výši 20 352 Kč v pravidelných 53týdenních splátkách po 384 Kč. Na tuto smlouvu žalovaný uhradil částku ve výši 5 961 Kč. Následně byla pohledávka v celkové výši 14 391 Kč postoupena žalobci, který je ve věci aktivně legitimován. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu požadované jistiny ve výši 6 039 Kč, na kterou soud započetl provedenou částečnou úhradu ve výši 5 961 Kč z jistiny ve výši 12 000 Kč (12 000 – 5 961). Soud vyhověl žalobě, i pokud jde o příslušenství pohledávky, jímž jsou úroky z prodlení ve smyslu ust. § 517 občanského zákoníku v zákonné výši z dlužné částky ve výši 6 039 Kč. Úroky z prodlení náleží žalobci ode dne následujícího po postoupení pohledávky, tj. od 2. 7. 2015 do zaplacení. 8. Pokud jde o nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 2 391 Kč představující nedoplatek na souhrnném poplatku dospěl soud k závěru, že v této části je žaloba nedůvodná a dále ve výši 5 961 Kč představující jistinu. Právní předchůdce žalobce požadoval v souvislosti s poskytnutou půjčkou ve výši 12 000 Kč souhrnný poplatek v částce 8 352 Kč, což činí 69,6 % poskytnuté půjčky. Dle ustanovení § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, nebo se příčí dobrým mravům. K tomu soud dále uvádí, že předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena adhezním způsobem na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012). Sjednaný souhrnný poplatek – kapitalizovaný úrok ve výši, jak shora uvedeno, má soud za to, že je v rozporu s dobrými mravy. Za dobré mravy je nutno považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že sjednaný souhrnný poplatek v takové výši je považován za odporující obecně uznávaným pravidlům a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy je v rozporu s dobrými mravy. Soud vycházel i z toho, že smlouva je uzavřena na předtištěném formuláři právního předchůdce žalobce a je poměrně nejasné, co vše částka 8 352 Kč jako souhrnný poplatek představuje, kdy tato částka rozhodně neodpovídá běžně sjednaným poplatkům za administrativní činnost, ani úrokům z úvěru při splatnosti půjčky 53 týdnů. Tato výše je zcela v nepoměru k výši půjčky a sjednání takového poplatku, soud považuje sjednaný poplatek ve výši 8 352 Kč, resp. požadovaná částka 2 391 Kč za odporujícím dobrým mravům, a proto v této části žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku. Výrokem II. soud zamítl i v rozsahu rozdílu mezi přiznanou jistinou (6 039 Kč) a žalobcem požadovanou jistinou (12 000 Kč), tj. částky 5 961 Kč, kdy tato představuje provedené úhrady, a to vč. příslušenství k částce ve výši 5 961 Kč. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesní úspěch žalobce byl menší než procesní úspěch žalovaného, žalovanému by proto náležela náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovanému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak tak, jak je uvedeno ve III. výroku tohoto rozsudku.