CS · EN DE FR brzy

32 C 128/2021-53 — Městský soud v Brně

ECLI: ECLI:CZ:MSBR:2023:32.C.128.2021.1
Datum: 2023-06-19
Předmět: zaplacení 206 097,63 Kč s příslušenstvím - úvěr
Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 137 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."
["peněžité plnění""smlouva o úvěru"]
O co šlo: zaplacení 206 097,63 Kč s příslušenstvím - úvěr (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1968 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 137 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 7 vyhl. č. 1)
Žalobce se žalobou ze dne 5. 10. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 206 097,63 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že uzavřel s žalovanou smlouvu, na jejímž základě žalované poskytl úvěr ve výši 273 000 Kč s tím, že tato částka bude splacena v 95 měsíčních splátkách po 3 958 Kč. Žalovaná však řádně a včas neplatila a žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru. Bydliště žalované nebylo lze zjistit, a to ani za součinnosti rumunských soudů, a proto byl žalované ustanoven opatrovník, kterému se také nepodařilo žalovanou kontaktovat. Opatrovník proto ponechal rozhodnutí na úvaze soudu. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná dne 1. 11. 2017 uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru včetně splátkového kalendáře + všeobecné obchodní podmínky + sazebník + standardní informace o spotřebitelském úvěru + úvěrové podmínky), na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr (interní účetní doklady). Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované (čestné prohlášení). Dopisem ze dne 16. 6. 2021 žalobce zesplatnil dluh žalované (výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 16. 6. 2021 včetně dodejky). Ke dni 2. 9. 2021 činil celkový dluh žalované 226 215,93 Kč (historický výpis s uvedením jména žalované dle stavu ke dni 2. 9. 2021). Žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu (výzva ze dne 16. 6. 2021 + dodejka). Pokud jde o pravomoc českých soudů, tato vyplývá z ustanovení čl. 17 nařízení Brusel I bis, neboť žalovaná je sice rumunské státní příslušnosti, avšak zdržovala se na území České republiky, když ostatně zde i uzavřela předmětnou smlouvu (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014). Soud postupoval dle českého práva v souladu s ustanovením čl. 6 nařízení Řím I. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Po provedení důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na jejímž se žalobce jako úvěrující zavázal poskytnout žalované v její prospěch peněžní prostředky a žalovaná coby úvěrovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit. Žalovaná však vyčerpanou částku nezaplatila, a proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu, úvěrové poplatky a úroky dohodnuté v předmětné smlouvě, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle § 1968 NOZ, § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., když prvním dnem prodlení je den po splatnosti dlužné částky dle sjednaných splátek, resp. následně po odstoupení od smlouvy (zesplatnění). Výše úroku pak je v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění od 24. 4. 2020. Úvěrovaný je povinen zaplatit dlužný peníz ze smlouvy o úvěru, přičemž úvěrujícímu náleží též úrok a úrok z prodlení. Pokud jde o úvěruschopnost žalované dle ustanovení § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., nejde o poskytnutí úvěru osobě, která nebyla žalobci známa, nýbrž osobě, která měla u žalobce další finanční produkty. Nelze proto učinit závěr, že by toto zkoumání bylo nedostatečné. Soud má tedy za to, že žalobce postupoval s náležitou péčí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení spočívají v soudním poplatku ve výši 8 244 Kč, pěti úkonech právní pomoci po 4 940 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., pěti režijních paušálech po 300 Kč dle §13 vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, dvakrát podání soudu, účast u jednání). Celkem tedy včetně 21% DPH dle § 137 o.s.ř. 65 356 Kč O nákladech opatrovníka bude rozhodnuto samostatným usnesením po právní moci rozhodnutí.

Citovaná ustanovení

§ 122 (257/2016 Sb.)§ 84 (257/2016 Sb.)§ 1968 (89/2012 Sb.)§ 2395 (89/2012 Sb.)§ 2399 (89/2012 Sb.)§ 137 (99/1963 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)
DomůŽivotní situacePrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.