32 C 9/2023-42 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou ze dne 3. 5. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 41 079,74 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu, na jejímž základě žalovanému poskytl revolvingový úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč, žalovaný však neplnil podmínky splácení, a proto žalobce odstoupil od úvěrové smlouvy. Dluh žalovaného nyní činí 39 959,91 Kč na jistině, 600 Kč na poplatcích, 519,83 Kč na pokutách a 3 814,18 Kč na úrocích. Podáním ze dne 10. 5. 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do úroku a řízení bylo v této části usnesením ze dne 11. 5. 2022 zastaveno. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, bylo mu doručováno na evidovanou adresu pobytu. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný dne 14. 9. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobce rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb (rámcová smlouva [číslo]). Žalovaný dne 18. 9. 2020 uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč s úrokovou sazbou 22,68% (smlouva o revolvingovém úvěru + sazebník + formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru + kopie průkazu o povolení k trvalému pobytu + souhlas se zpracováním osobních údajů + produktové podmínky + všeobecné obchodní podmínky). Právní předchůdce žalobce prověřoval situaci žalovaného (informace o bonitě + předdotazy + dotazy do negativního Solusu). Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil podmínky úvěrové smlouvy (přehled úvěru na jméno žalovaného), právní předchůdce žalobce dne 27. 12. 2021 odstoupil od smlouvy (odstoupení od smlouvy [číslo] + poštovní podací arch). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce (rámcová smlouva + smlouva o postoupení pohledávky + potvrzení o připsání úplaty a účinnosti postoupení) a tato skutečnost byla oznamována žalovanému (oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu (výzva k úhradě z 3. 3. 2022 + poštovní podací arch z 4. 3. 2022). Pokud jde o pravomoc českých soudů, tato vyplývá z ustanovení čl. 17 nařízení Brusel I bis, neboť žalovaný je sice slovenské státní příslušnosti, avšak zdržoval se na území České republiky, když ostatně zde i uzavřel předmětnou smlouvu (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014). Soud postupoval dle českého práva v souladu s ustanovením čl. 6 nařízení Řím I. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Po provedení důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na jejímž se žalobce jako úvěrující zavázal poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný coby úvěrovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit. Žalovaný však vyčerpanou částku nezaplatil, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu, úvěrové poplatky a úroky dohodnuté v předmětné smlouvě, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výše úroku z prodlení byla stanovena dle § 1968 NOZ, § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., když prvním dnem prodlení je den po splatnosti dlužné částky dle sjednaných splátek, resp. následně po odstoupení od smlouvy (zesplatnění). Výše úroku pak je v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění od 24. 4. 2020. Úvěrovaný je povinen zaplatit dlužný peníz ze smlouvy o úvěru, přičemž úvěrujícímu náleží též úrok a úrok z prodlení. Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného dle ustanovení § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., nejde o poskytnutí úvěru osobě, která nebyla žalobci známa, nýbrž osobě, která měla u žalobce další finanční produkty. Nelze proto učinit závěr, že by toto zkoumání bylo nedostatečné. Soud má tedy za to, že žalobce postupoval s náležitou péčí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobce měl pouze nepatrný neúspěch v části příslušenství, ohledně které vzal žalobu částečně zpět. Náklady řízení spočívají v soudním poplatku ve výši 1 644 Kč, čtyřech úkonech právní pomoci po 2 780 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., čtyřech režijních paušálech po 300 Kč dle §13 vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, dvakrát podání soudu). Celkem tedy včetně 21% DPH dle § 137 o.s.ř. 16 551,20 Kč.