34 C 129/2022-85 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 14. 2. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 78 497,99 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne 1. 5. 2007 uzavřena smlouva o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr na nákup motorového vozidla a žalovaný se zavázal k pravidelnému splácení poskytnutého úvěru. Žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 146 935 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 812,97 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce dne 15. 12. 2011 odstoupil od smlouvy a dluh se stal splatným v plné výši. Poslední úhrada ze strany žalovaného byla provedena dne 5. 3. 2013. S účinností ke dni 15. 3. 2019 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení dlužní jistiny ve výši 60 127,87 Kč, poplatků ve výši 11 551,98 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 818,14 Kč a příslušenství. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 1. 5. 2007 uzavřena smlouva o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 146 935 Kč za účelem úhrady části kupní ceny motorového vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení], [VIN kód]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 pravidelných měsíčních splátkách od 1. 6. 2007; poslední splátka měla být splatná dne 1. 5. 2013. Výše měsíční splátky činila 4 812,97 Kč, RPSN činilo 28,8%. Žalovaný se současně zavázal hradit poplatky a pro případ prodlení s úhradou dluhu také smluvní pokutu. Součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce a sazebník. 5. Dopisem ze dne 7. 12. 2011 právní předchůdce žalobce od smlouvy o úvěru odstoupil z důvodů hrubého porušení všeobecných obchodních podmínek žalovaným spočívající v prodlení s úhradou pravidelných splátek. Právní předchůdce žalobce následně zaslal žalovanému výsledné vyúčtování po ukončení úvěrové smlouvy a vyzval žalovaného k zaplacení dluhu. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2020 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru s účinností ke dni 15. 3. 2019 postoupena na žalobce. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 1. 2020 žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu ve lhůtě do 7. 2. 2020. 8. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo lze učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 9. Soud zhodnotil listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů (mimo uznání dluhu) nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 10. Soud v projednávané věci podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. aplikoval zákon č.513/199 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) a zákon č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“). 11. Podle § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku, od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. 13. Podle § 544 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. 14. Podle § 365 obchodního zákoníku, dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek. 15. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení obchodního zákoníku v rozhodném znění a též vzhledem k obsahu smluvních podmínek žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba je co do jistiny i úroku z úvěru důvodná. 17. Žalovaný coby dlužník z uzavřené smlouvy o úvěru dle § 497 a.n. obchodního zákoníku, porušil svoji povinnost plynoucí mu z této smlouvy, když řádně (v plné výši) a včas nehradil splátky úvěru, ačkoliv žalobce svoji smlouvou převzatou povinnost vůči žalovanému bezezbytku splnil. Pro toto porušení tedy žalobce dle ujednání ve smluvních podmínkách odstoupil od smlouvy a byl tak oprávněn žádat celou výši dluhu (§ 344, 345 odst. 1, 349 odst. 1 a 351 odst. 1 obchodního zákoníku). Složení a výši dlužné částky žalovaný nijak nerozporoval. Vzhledem k uvedenému soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.) a přiznal žalobci oproti žalovanému právo na zaplacení jistiny ve výši 60 127,87 Kč, poplatků ve výši 11 551,98 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 818,14 Kč a úroku ve výši 12,66 % ročně z dlužné jistiny 60 127,87 Kč od 16. 12. 2011 do zaplacení. 18. Protože žalovaný svůj peněžitý závazek řádně a včas neuhradil, dostal se tak do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobci vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 365 ve spojení s § 369 odst. 1 obchodního zákoníku. Soud proto žalobci přiznal též úroky z prodlení z jistiny a poplatků v zákonné výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 19. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 140 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobce. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 6. vyhlášky 4 260 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 13 vyhlášky ve výši á 300 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 2 873 Kč) činí 16 693 Kč.