34 C 171/2022-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 6. 2022, doplněnou o podání ze dne 26. 10. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 10. 2. 2020 uzavřena rámcová smlouva (včetně dodatku [číslo] ze dne 10. 2. 2020), na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky formou kontokorentu do výše limitu 15 000 Kč k účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Jelikož žalovaný řádně a včas nesplnil sjednané smluvní podmínky, když nehradil splátky kontokorentu, byl mu kontokorent zablokován a následně dne 2. 5. 2022 došlo k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 15 000 Kč a příslušenstvím. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. K jednání dne 2. 3. 2023, ke kterému byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. 3. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 4. Z rámcové smlouvy [číslo] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 10. 2. 2020 uzavřena smlouva o službách včetně platebních, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. 5. Z dodatku č. 2 k rámcové smlouvě ze dne 10. 2. 2020 soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému kontokorent až do výše 15 000 Kč, který měl být splácen spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně průběžně každým připsáním peněz na účet žalovaného, nejpozději do jednoho roku od jeho čerpání nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se žalovaný z kladných čísel dostal do mínusu, tj. do jednoho roku od přečerpání běžného účtu. 6. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 13. 2. 222 do 20. 6. 2022 se podává, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč výběrem z bankomatu. 7. Z interního přehledu žalobce a úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný byl v době žádosti o kontokorent zaměstnaný, jeho příjem činil 16 500 Kč a měl další 4 závazky, které hradil splátkami. 8. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a výpisu účtu bylo se podává, že žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas, když na běžném účtu nezajistil kladný zůstatek. Žalovaný čerpal finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč, na svůj dluh neuhradil ničeho. Ke dni zesplatnění, tj. 2. 5. 2022 činil dluh na jistině 15 000 Kč a na obchodním úroku 699,03 Kč. 9. Dopisem ze dne 2. 5. 2022 žalobce prohlásil celý úvěr za splatný a vyzval žalovaného k úhradě dluhu do 11. 5. 2022. Současně žalobce upozornil žalovaného na možnost zahájení soudního řízení. 10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 16. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou 20. V posuzované věci žalovaný uvedl výši svého příjmu, žalobce však jiným způsobem, mimo ověření žalovaného v bankovním registru informací, nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Žalobce v reakci na výzvu soudu nadto výslovně uvedla, že při posuzování příjmů žalovaného vycházela z tvrzení žalovaného a to vzhledem k výši poskytovaného úvěru. 21. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). 22. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18). 23. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru