34 C 92/2023-21 — Městský soud v Brně

1. Žalobou došlou soudu dne 27. 2. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 37 128 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že účastníci uzavřeli dne 12. 1. 2022 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo [ulice a číslo], [obec]. Žalovaný však řádně neplnil své povinnosti, v důsledku čehož mu vůči žalobci vznikl dluh za odebranou elektřinu v období od 12. 1. 2022 do 18. 7. 2022 dle faktury [číslo] ve výši, která je předmětem této žaloby. 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému v žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy o poskytování služeb ze dne 22. 10. 2021 uzavřené mezi účastníky a obchodních podmínek žalobce soud zjistil, že byla sjednána dodávka elektřiny pro odběrné místo [ulice a číslo], [PSČ] [obec], č. EAN [číslo]. Ve smlouvě se žalovaný zavázal žalobci platit za odebrané množství elektřiny a žalobce se zavázal do odběrného místa energii dodávat. 6. Z faktury s variabilním symbolem [číslo] ze dne 20. 7. 2022 soud zjistil, že za období od 12. 1. 2022 do 18. 7. 2022 byla žalovanému vyčíslena cena za odebranou elektřinu ve výši 40 628 Kč. Faktura se stala splatnou 3. 8. 2022. 7. Z faktury s variabilním symbolem [číslo] dne 29. 9. 2020 soud zjistil, že za období od 9. 7. 2020 do 29. 9. 2020 byla žalovanému vyčíslena cena za odebranou elektřinu ve výši 9 288 Kč. Faktura se stala splatnou 25. 10. 2019. Žalovaný dne 15. 9. 2022 uhradil částku 3 500 Kč. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 11. 2022 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě ceny za odebranou elektřinu a současně jej upozornil na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Předžalobní výzva byla odeslána téhož dne. 9. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 10. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a dále aplikoval zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů. 12. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, v platném znění (dále jen„ energetický zákon“), se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice 13. Po podřazení skutkového stavu pod zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky vznikl závazkový vztah, na základě kterého se žalobce v souladu se smlouvou zavázal a plnil své povinnosti, kdy zajistil dodávku elektřiny do odběrného místa. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy porušil, když vyfakturovanou částku za odebranou elektřinu ve výši 40 628 Kč uhradil pouze částečně ve výši 3 500 Kč, zbylý dluh ve výši 37 128 Kč. Soud proto zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci za dodanou elektřinu částku ve výši 37 128 Kč. Současně soud zavázal žalovaného dle § 1970 občanského zákoníku k zaplacení úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí 3 664 Kč a představují: - soudní poplatek ve výši 1 486 Kč; - náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkonů právní služby po 500 Kč dle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tj. za převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu); - paušální částku náhrad hotových výdajů 300 Kč (za 3 úkonů po 100 Kč) podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.; - částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 378 Kč.