36 C 265/2022-78 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12. 4. 2022 po žalovaném zaplacení částky 50.702,09 Kč s úrokem ve výši 5,74 % ročně z částky 50.702,09 Kč od 19. 7. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 50.702,09 Kč od 19. 7. 2019 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovaným dne 29. 6. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 300.000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. Žalovaný sjednané splátky přestal hradit. Právní předchůdce žalobkyně potom postoupil své závazky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný. 3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní - úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, úplného výpisu z obchodního rejstříku pro společnost [právnická osoba], smlouvy o úvěru [číslo] všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru, splátkového kalendáře úvěru, odstoupení od smlouvy o úvěru, potvrzení o úhradě kupní ceny, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, výpis z účtu, faktur, výsledné vyúčtování po ukončení úvěrové smlouvy, soud zjistil, že dne 17. 2. 2019 původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 29. 6. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalovanému finanční částku 300.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit včetně ročního smluvního úroku ve výši 5,74 % v pravidelných měsíčních splátkách po 4.935 Kč při poslední splátce dne 28. 6. 2022. Z matričního listu klienta a z vyjádření žalobkyně soud ohledně zkoumání úvěruschopnosti zjistil, že původní věřitel nezjišťoval příjmy žalovaného, pouze zjistil, že žalovaný podniká prostřednictvím subjektu [právnická osoba], nikde není uveden jeho příjem. Stejně tak nejsou uvedeny žádné informace ohledně výdajů žalovaného. Věřitel pouze zkoumal platnost předložených dokladů totožnosti, insolvenční rejstřík, provedl kontrolu v registrech v rámci skupiny [jméno] v NRKI a BRKI. Původní věřitel také zjistil, že žalovaný hradí úvěr vůči koncernu [jméno] ve výši 21.604 Kč měsíčně a má další závazky ve výši 3.916 Kč měsíčně. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil celkově částku ve výši 289.930,73 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, postoupení bylo oznámeno žalovanému. Zbylou část úvěru žalovaný neuhradil ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně. 5. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Soud dospěl k závěru, že tato smlouva o zápůjčce je ve smyslu výše citovaného ustanovení ust. § 9 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná, neboť původní věřitel neposoudil úvěruschopnost žalované, jako spotřebitele s odbornou péčí, a to zejména z důvodu, že naprosto rezignoval na zjištění a ověření skutečných výloh žalované. 8. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatná, neboť původní věřitel s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, pokud vůbec nezjišťoval příjmy ani výdaje žalovaného. Není zřejmé ani jak zohlednil existenci závazků, které žalovaný v době uzavření úvěru splácel. Lze tak dospět k závěru, že své povinnosti původní věřitel v rámci zkoumání úvěruschopnosti, příjmů a výdajů žalovaného, neposoudil správně. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru vyhodnotil jako absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat. Žalobkyni lze přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 OZ, neboť bylo prokázáno, že žalovaný čerpal od původního věřitele částku 300 000 Kč a vrátil částku 289.930,73 Kč, tudíž je povinen zaplatit rozdíl - částku 10.069,27 Kč. Jestliže byla uzavřena absolutně neplatná smlouva, nelze přihlížet k tomu, zda původní věřitel nebo žalobkyně započítala zaplacenou částku částečně na jistinu, částečně na další poplatky či úroky ve smlouvě. 11. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, rozhodl soud podle § 1970 OZ a vl. nař. č. 351/2013 Sb., kdy žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení od 1. dne následujícího poté, co byla žalovanému doručena výzva k plnění odeslána dne 7.6.2021 (tedy třetí pracovní den po odeslání tj. dne 10.6.2021 dle § 753 OZ. 12. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z ust. § 1879 a násl. OZ - postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení písemně informován. 13. Ve zbylé části týkající se uhrazené jistiny byl nárok žalobkyně zamítnut. Nárok na uhrazení úroku byl zamítnut, protože byl ujednán ve smlouvě, která byla absolutně neplatná. Úrok z prodlení soud přiznal pouze v zákonné výši a od pozdějšího data, ve zbytku byl tedy zamítnut. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl úspěch ve věci ve větší části řízení, avšak v řízení mu žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.